Během cesty z táty vypadlo, že vlastně pořádně neví, kde Sopron leží, tudíž ani jak se dostaneme domů ;) Podle nějakých pochybných map (na mobilu) to tedy pan řidič vykoumal a my se vydali směrem ku domovu. Plán byl takový, že pojedeme kolem obrovského a pěkného jezera. Když už jsme ale jeli desítky kilometrů kolem údajného jezera, které jsme stále neviděli, bylo v nejbližší vesnici rozhodnuto, že uhneme z trasy a pojedeme podle šipky "zum see". A tak jsme jeli. Jeli a jeli a najednou rákosí. Vodu (led) jsme sice nějakou chvíli neviděli, ale rákosí přeci značí vodu. A nakonec jsme dojeli! Velké parkoviště, led až na obzor, spousta rákosí a lidé bruslící, běžkující, pobíhající a slunce zapadající.
Prostě KRÁSA! (se zamrzlým šlapadlem :)
... a jak slunce zapadá, zapadá i mé (foto)vyprávění z Uher...
Žádné komentáře:
Okomentovat