„Magyar“ beginning I.

Slyšte slyšte příběh o tom, jak Ája přijela v pátek 3.9.2010 do Budapešti a byla ztracená :o).

Jak mnozí z vás jistě ví, jela jsem do Budapešti za studiem přes program Erasmus. Každý student studující na Corvinus University má přiděleného tzv. „tandem partnera“ nebo také „buddyho“, který by měl pomoci se zajištěním ubytování (neboť bydlení si musíme najít sami) a také protáhnout zahraničního studenta všemi těmi byrokratickými záležitostmi ve škole i ve městě, kde by nemuseli umět anglicky.

No s ubytováním to až do poslední chvíle vypadalo velice bledě. Já psala spoustu mailů, mnoha odpovědí jsem se však nedočkala a když, tak než jsem stačila znovu odepsat, tak už byl byt obsazený, případně mi odpověď přišla od člověka, kterému jsem napsala už jen tak ze zoufalosti, ale ve skutečnosti ten byt byl příliš drahý nebo na něm prostě bylo něco špatně. Ve čtvrtek večer mi však Noémi (má tandem partnerka) napsala mail, že našla byt – na fotkách vypadal pěkně, byl levný, byl relativně blízko, prostě v pohodě! A já se konečně mohla začít trochu těšit do Maďarska. Tak jsem Noémi odepsala „super, skvělé, děkuji, tak zítra v tolik a tolik tam a tam!“.

A přijela jsem v pátek v 13.45 do Budapešti k parku Népligét a nic. Nejdřív jsem si myslela, že jsme zastavili jinde než jsme měli. Tedy zastavili jsme tam, kde loni, ale měla jsem za to, že na stránkách psali, že zastávku přesunuli, tuto lokaci jsem také asi dva týdny před odjezdem poslala Noémi a když jsem tedy vystoupila z autobusu, tak jsem se zděsila, že Noémi stojí někde jinde a já si nepamatuju kde. Po nějakém komunikování a lehkém zoufání jsem usoudila, že autobus přijel správně, ale via další zahraniční komunikaci s mým českým milým, jsem zjistila, že Noémi si prostě myslela, že přijedu až v sobotu, a vzhledem k tomu, že není z Budapešti, ale z Miskolce (cca 2 hodiny cesty), jsem se ještě ten samý večer ubytovala v hostelu Marco Polo, jako mnoho jiných erasmáků, kteří ještě neměli sehnané bydlení.

Vtipné na tom všem bylo to, že když jsem si tak bezstarostně vystoupila v Budapešti z autobusu, neměla jsem na Noémi ani telefonní číslo. To se mi nakonec podařilo opatřit, ale ten telefonát byl peklo, protože jsem Noémi nerozuměla skoro ani slovo! Při osobním setkání jsem pak naštěstí zjistila, že její angličtina naživo je trochu srozumitelnější, ale upřímně se děsím okamžiku, kdy ji budu potřebovat zatelefonovat kvůli něčemu. (No naštěstí jsem dneska náhodou jakoby získala další tandem kámošku, která mluví skvěle :) Špatnou zprávou dne však bylo to, že to ubytování, které dohodla ve čtvrtek nakonec padlo.

Páteční vyprávění tedy završím tím, jak mi Noémi dohodla eskortu od metra k hostelu. Sice se mé pohledy s pohledy milé maďarky Anny asi tak pět minut míjely, ale pak nakonec usoudila (díky množství mých zavazadel), že asi čeká na mě :). Ještě jsem to odpoledne našla nějakou internetovou kavárnu k mrknutí po dalších bytech a napsání Noémi, koupila si něco k snědku a šla utahaná docela brzy spát – předtím jsem však přečetla pár stránek BELETRIE! (ach, já tak dlouho takhle intenzivně nečetla, bylo to tak krásné! ;)