Tak teda vám všem, i těm, co to možná viděli :)))

Něco vám povím...

Mohla bych napsat o výletu na rozhlednu, ukázat noční Budapešť, povědět o WAMPovi, ale nic z toho neudělám!

Místo toho se svěřím, že se těším do Brna a domů a že už to nebude trvat dlouho a budu tam :) Jenže než se tak stane, musím vytvořit jeden projekt, udělat prezentaci, dodělat další projekt, udělat jinou prezentaci, dokreslit divné věci do skicáře, nakreslit pár dalších obrázků, udělat si výlet do Pécse, do Vácu a do jeskynních lázní Miskolctapolca, možná se cestou zpátky podívat do Egeru, vyfotit spoustu pěkných míst (nebo aspoň nějaká) a určitě jsem na něco dalšího zapomněla..

Navíc dnes můj počítač prošel dvakrát modrou smrtí a dělá divné věci (nebo spíš nějaké věci nedělá).

Takže tady máte jeden nenaformátovaný příspěvek bez obrázků, protože mi z editoru v bloggeru zmizela většina editačních ikonek, a až dorazím domu a jestli bude počítač ještě žít / spolupracovat / mít mě rád, dodám zbylé resty, napíšu pár článků, ukážu nějaké fotky, i když už budu tvořit "offline" (tudíž ne již přímo s Maďarska).

No a nakonec mám malé vánoční přání na těch nemnoho z vás, kteří Cizí jazyky sledujete: kdybyste mi náhodou chtěli nadělit něco pod stromeček a myslíte si, že nevím, že sem chodíte, tak mi tu někde zanechte nějaký milý vzkaz :)

Na nějakou dobu se loučím a pokusím se, abyste měli o Svátcích co číst :)

Maďarské vynálezy

Chcete vědět, co všechno vymysleli maďaři? :)

Morning surprise

Kdo to neví, je to tu taky! Nebe se sice už pomalu vyjasňuje, za domem už vykukuje sluníčko, ale předpověď je jasná už teď - sněžení po několik dalších dní. No tak uvidíme...

Otázka za 10 bludišťáků: Přijede Deidre se Sidem do sněhu nebo do břečky? :)

Byly jednou čtyři kdoule, vypadaly jako boule...

... a pak z nich byla marmeláda :)

Maďarské polévky v ponorce

Jsem nemocná a nemám náladu vychvalovat, tak tu padne tvrdá kritika na polévky v podniku Verne :o) 

Jedná se o naprosto cool místo, které prostě stojí za to navštívit, už jenom kvůli podvodní atmosféře, která tu panuje. Ale doporučuju tam jít spíš na pivo nebo limonádu. Podobně jako většina podniků na Váci útca (hlavní budapešťská pěší ulice) je i Verne zaměřen hlavně na turisty.

Chtěla jsem někde ochutnat dvě základní maďarské polévky - gulášovou a rybí (halászlé) a tady je navíc servírovali v kotlíku. Což je naprosto tradiční maďarské a super - pro turisty ;) Ale samotné kotlíky nemohly obsah zázračně zachránit. Resp. polévky byly dobré, ale obzvlášť té rybí už na první pohled něco chybělo. Ryby to nebyly - bylo tam pár kousků nějaké tresky, ale povězte mi, co je maďarského na tresce. A treska plavala v červené vodě. A to bylo všechno. Jestli vás zajímá, jak má vypadat správné Halászlé, tak jsem našla vskutku vyčerpávající článek. Nejvíce však rybí polévku (ale i tu gulášovou) charakterizuje věta: "Halászlé je specialita maďarské kuchyně a je tak vydatná, že se podává jako hlavní jídlo." A předpokládám, že nikdo nepovažujete pár kousků tresky v červené vodě za hlavní jídlo ;)

Gulášová (Gulyásleves) na tom byla o trošku lépe, ale žádný zázrak to také nebyl. Už se tam dala najít i nějaká ta zelenina, brambory a pár maličkých kousků masa, ale pořád to mělo do vydatné maďarské polévky daleko :o) Chleba nás od hladu zachránil :)

Ale pěkné to tam prostě je, jen jsme tam asi měli jít jen na rum, což byl také původní plán ;)

Első Pesti Rétesház

První pešťský závinodům!

Fotit neumím a fotit jídlo už vůbec ne a navíc se v restauracích pořád ještě stydím vytáhnout svou zrcadlovku. A s kompaktem zas fotit neumím (nehledě na to, že ho ani nemám, ale dejte mi do ruky kompakt a chtějte, abych vás vyfotila a budu nejdřív pracně hledat hledáček :o). Ale i tak jsem na dnešní bezva snídani pár fotek udělala, i když jsem se samozřejmě na ten závin vrhla dřív, než jsem si vzpomněla, že mám s sebou foťák.

Takže... pěkně postupně...
Šli jsme s Gekošem na snídani do prvního pešťského rétesházu, kde jsem měla vyhlídnutou snídani pro dva, která se skládala ze dvou štrůdlosnídaní (2 kousky závinu dle vlastního výběru, horký nápoj dle vlastního výběr a 2dcl čerstvé pomerančové šťávy) a k tomu jeden maďarský snídaňový talíř (husí játra, husí škvarky, klobáska, šunka, zelenina, teploučké a křupavé housky). Gekoš nesnědl skoro nic, zato já to snědla skoro všechno :)) ňamíííííííí!

Záviny měly dobrou pevnou nádivku (maďarský tvaroh prostě! - ale i maková náplň byla ňam) a tenoučké křupavé těsto. Klobáska byla měkoučká a dobrá, husí játra a škvarky taktéž (i když já bych ocenila, kdyby byly ohřáté), šunka na mě byla moc slaná, ale Gekoš ji zbodnul všechnu. O pažitku jsme se skoro poprali, zato cibuli evidentně neholdujeme ani jeden, tak jsme jim ji nechali :)

Odešli jsem asi po jedenácté hodině a teď jsou tři odpoledne a já stále nic nejedla a pořád se cítím plná (a to jsem si ani nepřipadala k prasknutí, přestože jsem to byla já, kdo snědl většinu jídla :))

Skanzen Szentendre

Tak jsem se vykašlala na Györ a jela na výlet sama a jinam!

Do Györu se jelo v sobotu 13.11.2010 na exkurzi s šílenou paní učitelkou, ale já usoudila, že její výklad mi nebude až takovým přínosem a radši se tam podívám cestou zpět do vlasti a ušetřím pár peněz.

Peníze jsem vložila jinam a kolem deváté jsem už obcházela Batthyány tér a hledala stanoviště autobusu 86, kde měl stavět skanzen express - tedy autobus, který mě za pár peněz dovezl až do skanzenu kousek za Szentendre, který byl cílem mé cesty.

Skanzen v Szentendre je největší maďarský skanzen, kde je možné shlédnout lidovou architekturu ze všech částí Maďarska. Autentické jsou tam nejen venkovské domy, ale zcela jistě i venkovské bahno, protože to tam bylo všude, zvlášť pak u ukázky statku, kde měli nejen holuby, slepice, kozy či koně, ale i speciální maďarské dlouhorohé krávy a chlupatá prasata.

No nějak jsem ale zapomněla říct, že jsem si vybrala k návštěvě skanzenu tenhle víkend především proto, že zde probíhaly slavnosti sv. Martina, což znamenalo nějaký program navíc. Časem jsem usoudila, že ten program navíc je několik stánků z novým vínem a pak v nějakých chaloupkách sem tam program pro děti. Celkově mi ale přijde zbytečné tam jezdit na nějaké slavnosti, protože vstupné je dražší (i když ne o moc) a toho extra programu tam tolik není. Samozřejmě bylo fajn vidět, jak se čistí peří a jak se dělají svíčky, ale skanzen je úžasné místo i tak (alespoň když svítí sluníčko :)

Smutná událost toho dne byla, že asi tak v pětině skanzenu mi došla baterka ve foťáku (asi se ji naučím kontrolovat večer před plánovaným výletem...). A já si najednou uvědomila, že mě to tam moc nebaví. Skanzen je dle mého úžasný - je tam asi deset různých vesnic a každá z jiné části Maďarska, i z jiné doby. A člověk si tam opravdu připadá jak v pohádce (v takové té selské :). Jenže já nejsem moc výstavní typ (jako ten, co obchází výstavy a podobné věci :). Takže v okamžiku, kdy mi umřel foťák, jsem si najednou připadala  poněkud nešťastně - že už si nemůžu hrát (s foťákem), ale jenom tak chodit a vzdělávat se. Nebo si užívat atmosféry...  A zbývaly mi ještě 4/5 obrovského skanzenu :o) (a to jsem jednu vesnici nějak omylem vynechala...)

Velmi mě zaujala chatička s toaletami, ale zařízení naštěstí nebylo autentické :) (I když nutno podotknout, že originální kadibudka v jedné vesnici byla taky!)

Informační systém skanzenu je skvělý - před každou vesnicí je velká cedule, kde je zmíněno z jaké oblasti a doby vesnice pochází, a u každého domu je menší cedule s popisem domu - komu patřil, co se tam dělalo, jak je dělený... Vše v maďarštině, němčině a angličtině a doplněno mapkami a půdorysy.

I tady jsem si dala rétes - tentokrát makový. Ve skanzenu je totiž pekárna, kde se údajně peče podle nějakých starých receptur, originálním způsobem nebo něco v tom smyslu. Ale nevím, pekárna mě nenadchla - že mají malý výběr, to by mi nevadilo, ale všechno pečivo tu měli ze světlé mouky a to mi přišlo trochu pofidérní. A rétes nebyl nic moc - moc tlusté těsto, moc těsta.

Těch dojmů odtud mám víc, ale myšlenky mi přeskakují tak, že nevím, co zmínit, aby to znělo logicky (jo, mají tu i zbytky římské villy!). A všechno bych vám to vyfotila, ale prostě slabá baterka byla jasné znamení - musíte se tam někdy podívat sami!

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101113SkanzenSzentendre#
Stránky skanzenu (převážně v maďarštině): http://www.skanzen.hu/

Mimochodem - štítek Budapešť tento článek má proto, že se sem dá dojet z Budapešti za chvílu - asi za 40 minut (podobně jako do Gödöllő).

Na nic den...

Rétes hunting

Rozhodla jsem se, že si dám rétes, kde to půjde :o) 

Dneska jsem zkusila rétesácký stánek v hlavní tržnici (Fővám tér) - už při pohledu bylo jasné, že tak dobré jako v Rétesházu v Gödöllő nebudou. Co na nich bylo fajné, bylo množství náplně. Poměr náplň : těsto pak byl pak ještě příjemnější tím víc, že těsto stálo za starou bačkoru. Možná tak taky trochu chutnalo. Bylo takové žvýkavo-tuho-nijaké. Naštěstí záviny z hlavní tržnice jsou charakteristické hlavně tím, že těsto je opravdu tenoulinké a náplně je tam hafo, takže ta vám spraví náladu :) Zase jsem si dala třešňovo-tvarohový, ale třešní tam teda moc nebylo. Nicméně tvaroh byl příjemně nasládlý a správně maďarsky tvarohový, takže náplň má u mě takřka jedničku. 

(Ráda bych ještě zkusila třešňovo-švestkový :) V podstatě si často říkám, že mám radši mák než tvaroh, ale musím se přiznat, že makových věcí se trochu bojím, protože různí lidé dávají do máku různé věci a někdy se to vážně nepovede. Je zkrátka hrozně jednoduché makovou náplň zkazit (nebo aspoň u kupovaných makových věcí se mi stává, že má mák takovou podivnou příchuť / pachuť / nechuť.

Vlakem do zimy

Ne, já se nenudím, jen se mi nechce nic dělat, tak vám jdu napsat, co chci do Vánoc ještě stihnout v Maďarsku objet :) Stále mi tu zbývá několik volných víkendů, navíc mám asi dost pravděpodobně volné listopadové středy, protože vyučující na Hungarian Contemporary Architecture je někde v zahraničí (což teda vůbec nevadí, ty její přednášky jsou stejně vcelku ztráta času :o), a od prosince budu mít i volné čtvrtky, protože jsme si nějaké hodiny výtvarky nakreslili na začátku semestru. Samozřejmě nevyužiju všechny volné dny, jen jsem tím chtěla říct, že mi ještě nějaký čas zbývá :o)

A na co?

• Pécs - evropské město kultury 2010 (příští rok to bude Tallin, tak bych mohla jet na výlet do Estonska, třeba navštívit estonskou spolužačku :). Tam se těším asi nejvíc, proto jsem ji dala na první místo v seznamu. Kromě toho, že to také údajně jedno z nejhezčích maďarských měst, jsem si vybrala datum výletu na konci listopadu - to se tam totiž má rozsvěcet vánoční osvětlení. Mohla jsem si vybrat i jiná pěkná města, kde se tou dobou bude rozsvěcet, ale mně to prostě přijde tak nějak nejzajímavější tady :)

• Györ je město na trase z ČR do Budapešti, takže bych se tam teoreticky mohla podívat takřka kdykoliv (ale to si člověk říká u spousty míst a pak zjistí, že je zrušili :o). No ale prý se tam za námi vydá ta naše šílená učitelka na maďarskou architekturu a proleze to s náma. Tak jsem na ni zvědavá (již tuto sobotu!).

• Eger + Miskolc  - vražedné kombo. Stihne Ája oběhnout všechny krásy těchto měst oběhnout za jeden den? A ještě k tomu strávit nějakou tu hodinku v jeskynních lázních v Miskolctapolca? Uvidíme. Detailní program zatím nebyl vymyšlen, ale pracuje se na tom, třeba to nakonec budu muset protáhnout na dva dny :)

• Szentendre - destinace snadno dostupná ze samotné Budapešti. Již jsem tam byla na začátku semestru kvůli ubohoučkému workshopu, ale město jsem si neprohlédla. Navíc chci navštívit nedaleký skanzen, který se tváří, že bude moc pěkný. Uvidíme, pokud toho budu po návštěvě Györu o víkendu schopná, vyrazím už teď v neděli, protože tam navíc budou probíhat svatomartinské slavnosti (tady toho Martina vůbec prožívají nějak víc než u nás - přijde mi, že u nás je to akorát tak o svatomartinském víně na Moravě a konec..). Jo a bratr můj říkal, že v Szentendre mají muzeum marcipánu - jéééj. (A můj drahý Gekoši, našla jsem další dva lidi, co nemají rádi marcipán, asi ti to budu muset odpustit :( .. )

• Vác - další město také relativně nedaleko Budapešti. Už tehdy, když jsem jela lodí do Esztergomu, jsem ho viděla z řeky - město kostelů. A navíc jsem zaslechla, že tam mají moc dobrou cukrárnu!

No a to je asi tak všechno mimo Budapešť, co navštívím určitě, o dalších místech se uvažuje.. Na Balaton bych mohla jet na jaře - jen tak :) A na maďarské puszty u Debrecenu bych se asi taky někdy ráda podívala, ale určitě ne v zimě, a samotný Debrecen mě extra neláká, abych tak řekla.

Metro 4

Tak jsem dneska byla v metru. Jako v tunelu. Metro tam ještě nejezdí - bude údajně až v roce 2013. Ale mají problém s nějakýma vlakama, tak možná tam bude jezdit taky až v roce 2015 nebo 2016 :o) A nemám žádné fotky. Ale pohladila jsem si kočku, která spala na židli u "konferenční buňky". A mám boty od bahna.

Tak a teď víte všechno.

(ano, přešla jsem na koncepci krátkých a spontánních příspěvků :o)

Gödöllő

Abyste si mohli koupit božský Rétes, musíte zajet do Gödöllő. A já a dvě další spolužačky jsme se rozhodly tam zajet v pátek po škole. 

Původní cíl byl zdejší královský palác Grassalkovich Kastély, ale mně stejně nejvíc v paměti utkvěly ty záviny a komunikativní týpek ;).

Pokud chcete dojet do Gödöllő z Budapešti, můžete vzít buď běžný vlak z Keleti pálayaudvar nebo příměstský vlak HÉV z Örs vézer tér (konečná červeného metra). Tomu to trvá trochu déle, ale zase vás doveze do centra městečka. No nicméně, i když jsme jely HÉVem, tak stejně jsme k tomu vlakovému nádraží došly :)

Vystoupily jsme ale v centru a šli se podívat trochu hloub do města - skončily jsme víceméně ale jen na jednom náměstíčku s tržnicí a štrůdlodomem, trochu se zamotaly a byly zas u vlaku, protože centrum je teď nějaké rozkopané, polouzavřené a zmatené. 

U vlaku se můžete mrknout na mapu města, tak jsem to udělaly a rozhodly se, že se nejdřív půjdeme podívat na univerzitu sv. Štěpána - nejvýznamnější zemědělský institut v Maďarsku - a pak až doťapkáme k zámku. Do areálu univerzity se dá dojít pouze a jen přes vlakové nádraží, po pofidérním mostku.

A protože bylo krásně, tak jsme všechny tři fotily jak divé, jen tak pro zábavu. Já byla nejrychlejší a proto jsem na holky na druhé straně kolejí čekala, když v tom u mě zastavil nějaký mladík, začal na mě maďarsky, tak jsem na něj začala anglicky, on přehodil výhybku a ptá se, co to tam fotíme, jestli jako pro nějaký časopis nebo výzkum nebo co. Tak jsem mu povídala, že to jsou jen takové turisticko-zábavné fotky, že jsme přijely do Gödöllő na výlet. Zapovídaly jsme se, já mu řekla, co tam děláme, připojila se Jaana, on řekl nám, co dělá a najednou se chtěl seznámit (jmenoval se Tamás, jak neobvyklé v Maďarsku :) a asi uznává takové to symbolické políbení na obě tváře místo podání ruky, čímž mě dokonale vyděsil a když nám při loučení říkal, že má takovou zkušenost, že holky si nerady podávají ruce, tak jsem měla chuť mu říct, že asi nejsem holka :o) No udržela jsem se a pak jsme s Jaanou a Sophie asi deset minut řešily různé způsoby zdravení, protože nám tohle přišlo divné všem :) Ale jinak to byl sympatický týpek (studující v Budapešti, bydlící v Gödöllő), který nás dovedl k hlavní budově Sent István Egyetem a pak nás poslal na nějaký kopec, z kterého mělo být vidět Gödöllő. Buď jsme nenašly kopec, nebo kecal :o) Ale docela jsme se při tom hledání kopce vyblbly :)

Když jsme dorazily k zámku, nebyla jsem vůbec ohromena :o) Nějak jsem čekala, že bych měla mít, mám trošku pocit, že jsem si někde přečetla, že je to něco jako největší barokní zámek v Maďarsku. No buď tady těch barokních zámků moc nemají (což je samozřejmě dost dobře možné), nebo mají divná měřítka :)

(Ta univerzita vypadá snad i lépe, co myslíte? :)

Nicméně pravda je tak, že je to určitě jeden z nejvýznamnějších zámků v Maďarsku, protože původně si ho sice nechal postavit jakýsi hrabě Grassalkovich, ale později byl oblíbeným sídlem France Josefa a vůbec nejoblíbenějším sídlem jeho ženy Alžběty - Sisi. Někdo říkal, že tu měla maďarského milence, to jsme se ale uvnitř v zámku nedočetly, tam psali, že nechtěla bydlet s tchýní v Schönbrunnu :)

K zámku patří zahrada, kde byla letos dokončena rekonstrukce, nicméně spíš v krajinářském duchu, s barokní zahradou to nemá společného snad nic. Ale park je to docela pěkný a volně přístupný.

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101105_Godollo#

Ponožky od babičky...

... se mnou do ČR asi už nepojedou... :o)

Best rétes ever - in Gödöllő

Co? Rétes? Cože to je?

Moji drazí, rétes [réteš] je jeden z neklasičtějších maďarských moučníků - mezi další patří třeba gesztenyepüré (kaštanové pyré) nebo somlói galuska (divný dortokusy s kopou šlehačky :o)

Pravděpodobně však rétes pochází spíš z Rakouska nebo Německa, protože je to prostě štrůdl, strudel a nebo závin. Nicméně Maďaři si ho totálně oblíbili a asi bych se ani nedivila, kdyby se vám nějaký snažil tvrdit, že rétes vymysleli oni. Co je však v Maďarsku poměrně unikátní - plní ho vším možným. Nejen, že mají spoustu sladkých náplní, ale dělají ho i naslano (třeba se zelím). Slaný rétes jsem ještě neměla (a ani mě moc neláká), zato sladkých jsem už pár ochutnala. Nejčastěji mají makový (mákos rétes) a tvarohový (túros rétes), ale dost často najdete i jablečný (alma rétes), ořechový (diós rétes) nebo třešňový (což si stále nejsem schopná zapamatovat, jak se řekne :)

Dnes jsem jela na výlet do Gödöllő - podívat se především na zdejší barokní zámek a zahradu (o tom ale zase příště). Než jsme se tam ale dostali, zašli jsme na takové náměstíčko/tržiště a z něj vedl vchod do Monarchia Rétesház (takže závinodům), kde to vypadalo božsky! Chci tím říct, že opravdu poměrně vznešeně a starobyle a vonělo to tam ještě lépe!

Zvětšit mapu

Snad všechny rétes za bezkonkurenční cenu 190 Ft (takže něco kolem 17 korun) a všechny teplé. Já si koupila dva kousky - třešňovo-tvarohový a jablečno-ořechový a ten první jsem zhltla, jen co jsem vyšla ven. A lepší rétes jsem opravdu ještě nejedla. Křupavý, teploučký, sladký tak nějak akorát a hlavně maďarský tvaroh - to je také něco, co se nedá jen tak zapomenout :) Jablečno-ořechový jsem si dala až o pár hodin později - sice vychladlý, ale stále boží :)

Pokud uznáváte jako jediný možná závin jablečný, pak zapomeňte na štrůdly a záviny a ochutnejte maďarský rétes!

Dušičky

Nejsem člověk, co chodí na Dušičky na hřbitov, asi hlavně proto, že většinou jsou zemřelí příbuzní dost daleko. A asi mě nikdy nenapadlo jít na Dušičky prostě na nějaký hřbitov jen tak. Až do včerejška. 

V Maďarsku totiž mají 1.listopadu státní svátek, takže si člověk lépe uvědomí, že se něco děje. A když už jsem v cizí zemi, tak by se mělo vyzkoušet všechno :) Tak jsem vzala foťák, stativ, spolužačku a vyrazily jsme na největší (nebo aspoň nejslavnější) budapešťský hřbitov Kerepesi temetö, kde je pochována spousta slavných lidí.

Dorazily jsme asi v půl páté, takže se už docela rychle šeřilo. Nebyla tedy moc šance si prohlédnout hřbitovní stavby (prý jedinečné) - ano, nějaké jsme viděly a vypadaly dobře, takže možná to zkusím ještě někdy za světla :) Normálně se hřbitov zavírá v pět (v listopadu), ale díky svátku bylo otevřeno mnohem déle, na což jsem také spoléhala, jinak by bylo poněkud nerozumné jít tam na půl pátou.

S Jaanou jsme fotily jak šílené, ona se svým kompaktíkem, já se stativem a lidi si asi myslely, že když tam tak urputně cvakáme, že víme co, takže na nás asi tři lidé zkoušeli mluvit maďarsky. Bohužel pro ně jsem jim vždy řekla, že nemluvím maďarsky - jedna slečna to tedy zkusila po anglicku, ale nevím, jak zjistila, že bych mohla vědět, co je to za pomník, když ani nemluvím maďarsky :)

Setmělo se dost brzy a protože se normálně hřbitov před setměním zavírá, neviděly jsme brzy ani na krok. Jen jsme šly za světýlkama, která svítila na různých místech. Po nějaké době jsem byla docela dezorientovaná, takže nemám nejmenší ponětí, jak jsou vlastně jednotlivé sekce hřbitova situované. Musím říct, že mě bavilo hrát si tam s foťákem a chodit za světýlkama, takže příští rok v Čechách znovu? :)

Další fotky: http://picasaweb.google.cz/xvoracko/101101_KerepesiTemeto#

Maďarský venkov

Začalo se mi kupit školní práce a protože jsem tady pěkně zlenivěla (alespoň co se duševní výkonu týče), tak nemám pořádně ani čas psát něco sem (nebo náladu nebo morálku, nazývejte to jak chcete :). Prostě to tu zanedbávám a jdu s tím něco udělat, takže vám povím o naší sobotní školní exkurzi.

Mám takový předmět, který se jmenuje Rural Development and Rural Landscape Design. Doteď jsme měli jen pár přednášek (na kterých jsem se toho moc nedozvěděla), ale v sobotu jsme jeli na exkurzi na maďarský venkov. Navštívili jsme tři sídla, osady... (prostě settlements :), z nichž každá měla naprosto jiný charakter (a trochu i funkci). Z nich si máme jednu (nebo dvě) vybrat a zanalyzovat, popsat, pokreslit, pohanit, pochválit, no prostě z toho máme udělat něco, co za tři týdny odevzdáme :) Tak já to se všemi třemi zkusím stručně už tady a teď.

První osadou byl Villapark. Jedná se o osadu, kde je spousta spousta spousta (ano, tolik - 125 :) domů, které vypadají velice podobně, kdesi uprostřed je velká budova, která je zároveň asi i hotelem, a je v ní i restaurace, sauna, bazén, posilovna,... kousek dál je i takový menší aquapark, nějaká ta hřiště, místo pro ohniště. Jo a co to vlastně má být? Je to spíš taková prázdninová nebo rekreační osada, kde si můžete domek pronajmout na víkend, na týden, ale i na pár let (což by se mi tedy nechtělo ;). Kolem domků jsou nějaké živé ploty, keře, stromky.. Není to tak špatné (i když tedy jak v jaké části), ale důslednější údržba by tomu rozhodně neuškodila.
V sobotu tam ukrutně foukal vítr a to mě fakt nebavilo. Není divu, kolem dokola toho moc nebylo (většinou takové podivné pláně), v samotném Villaparku těch stromů taky není moc.

U další osady si bohužel nepamatuji, jak se jmenovala (ale budu to muset zjistit :), ale je to vcelku dost nový, stále vznikající záležitost. Zajímavost této osady tkví v tom, že je poskládaná z domů inspirovaných lidovou architekturou - vzory byly, jak jsem pochopila, sebrané z celého Maďarska. Zatím tam žije jen pár rodin, občanská vybavenost naprosto chybí a ač by to mohl být zajímavý projekt založený na myšlence "moderního skanzenu maďarské lidové architektury", tak má neuvěřitelně mnoho nedostatků. Bohužel.
Samozřejmě jde v podstatě o "normální" domy, které si kupují normální lidé, přesto si myslím, že by se daly vymyslet nějaké regulativy, aby majitelé nemohli dělat na svém pozemku, co se jim zachce - na mysli mám především zahrady. Já jako chápu, že když si člověk koupí dům se zahradou, tak mu přijde přirozené, že si na ní bude moct vysadit, co chce, ale přeci jen, když už vznikl takovýhle koncept inspirovaný lidovou architekturou, mělo by se to aspoň troch  promítnou i v zahradě. Protože ty dvě tújové zahrady, co jsme tam viděli, to se mi chtělo brečet. Fakt.

(ten živý plot je tak příšerný, že jsem nejdřív myslela, že jsem tújofotky omylem smazala, pak jsem je našla, ale většina z nich je naprosto přesvětlená - ani mému foťáku se to nelíbilo!)

No ale jdeme na nejlepší část dne a tím je pár století stará vesnička, která je opravdu malebná, pěkně zasazená v terénu a vůbec - PĚKNÁ! Její osu tvoří dlouhá ulice, která na konci vsi končí. Stálých obyvatel je tu málo, pro většinu jejich nemovitosti slouží spíš na dovolené a víkendy. Ani moc nevím, co bych tu všechno popisovala, tak vám povím nejdůležitější událost dne a pak pár fotek. A nebo naopak :)

No a ta událost dne? Potkala jsem bezvadnou, huňatou, želvovinovou a hlavně přítulnou a nerozbitou (=vrnící) kočku, kterou jsem si mohla poňuchňat!! (kočkoabsťák je hrozná věc, to vám povím.... :( ... )

Další fotky: http://picasaweb.google.cz/xvoracko/101030_HungarianCountryside#