Byly jednou čtyři kdoule, vypadaly jako boule...

... a pak z nich byla marmeláda :)

Maďarské polévky v ponorce

Jsem nemocná a nemám náladu vychvalovat, tak tu padne tvrdá kritika na polévky v podniku Verne :o) 

Jedná se o naprosto cool místo, které prostě stojí za to navštívit, už jenom kvůli podvodní atmosféře, která tu panuje. Ale doporučuju tam jít spíš na pivo nebo limonádu. Podobně jako většina podniků na Váci útca (hlavní budapešťská pěší ulice) je i Verne zaměřen hlavně na turisty.

Chtěla jsem někde ochutnat dvě základní maďarské polévky - gulášovou a rybí (halászlé) a tady je navíc servírovali v kotlíku. Což je naprosto tradiční maďarské a super - pro turisty ;) Ale samotné kotlíky nemohly obsah zázračně zachránit. Resp. polévky byly dobré, ale obzvlášť té rybí už na první pohled něco chybělo. Ryby to nebyly - bylo tam pár kousků nějaké tresky, ale povězte mi, co je maďarského na tresce. A treska plavala v červené vodě. A to bylo všechno. Jestli vás zajímá, jak má vypadat správné Halászlé, tak jsem našla vskutku vyčerpávající článek. Nejvíce však rybí polévku (ale i tu gulášovou) charakterizuje věta: "Halászlé je specialita maďarské kuchyně a je tak vydatná, že se podává jako hlavní jídlo." A předpokládám, že nikdo nepovažujete pár kousků tresky v červené vodě za hlavní jídlo ;)

Gulášová (Gulyásleves) na tom byla o trošku lépe, ale žádný zázrak to také nebyl. Už se tam dala najít i nějaká ta zelenina, brambory a pár maličkých kousků masa, ale pořád to mělo do vydatné maďarské polévky daleko :o) Chleba nás od hladu zachránil :)

Ale pěkné to tam prostě je, jen jsme tam asi měli jít jen na rum, což byl také původní plán ;)

Első Pesti Rétesház

První pešťský závinodům!

Fotit neumím a fotit jídlo už vůbec ne a navíc se v restauracích pořád ještě stydím vytáhnout svou zrcadlovku. A s kompaktem zas fotit neumím (nehledě na to, že ho ani nemám, ale dejte mi do ruky kompakt a chtějte, abych vás vyfotila a budu nejdřív pracně hledat hledáček :o). Ale i tak jsem na dnešní bezva snídani pár fotek udělala, i když jsem se samozřejmě na ten závin vrhla dřív, než jsem si vzpomněla, že mám s sebou foťák.

Takže... pěkně postupně...
Šli jsme s Gekošem na snídani do prvního pešťského rétesházu, kde jsem měla vyhlídnutou snídani pro dva, která se skládala ze dvou štrůdlosnídaní (2 kousky závinu dle vlastního výběru, horký nápoj dle vlastního výběr a 2dcl čerstvé pomerančové šťávy) a k tomu jeden maďarský snídaňový talíř (husí játra, husí škvarky, klobáska, šunka, zelenina, teploučké a křupavé housky). Gekoš nesnědl skoro nic, zato já to snědla skoro všechno :)) ňamíííííííí!

Záviny měly dobrou pevnou nádivku (maďarský tvaroh prostě! - ale i maková náplň byla ňam) a tenoučké křupavé těsto. Klobáska byla měkoučká a dobrá, husí játra a škvarky taktéž (i když já bych ocenila, kdyby byly ohřáté), šunka na mě byla moc slaná, ale Gekoš ji zbodnul všechnu. O pažitku jsme se skoro poprali, zato cibuli evidentně neholdujeme ani jeden, tak jsme jim ji nechali :)

Odešli jsem asi po jedenácté hodině a teď jsou tři odpoledne a já stále nic nejedla a pořád se cítím plná (a to jsem si ani nepřipadala k prasknutí, přestože jsem to byla já, kdo snědl většinu jídla :))

Skanzen Szentendre

Tak jsem se vykašlala na Györ a jela na výlet sama a jinam!

Do Györu se jelo v sobotu 13.11.2010 na exkurzi s šílenou paní učitelkou, ale já usoudila, že její výklad mi nebude až takovým přínosem a radši se tam podívám cestou zpět do vlasti a ušetřím pár peněz.

Peníze jsem vložila jinam a kolem deváté jsem už obcházela Batthyány tér a hledala stanoviště autobusu 86, kde měl stavět skanzen express - tedy autobus, který mě za pár peněz dovezl až do skanzenu kousek za Szentendre, který byl cílem mé cesty.

Skanzen v Szentendre je největší maďarský skanzen, kde je možné shlédnout lidovou architekturu ze všech částí Maďarska. Autentické jsou tam nejen venkovské domy, ale zcela jistě i venkovské bahno, protože to tam bylo všude, zvlášť pak u ukázky statku, kde měli nejen holuby, slepice, kozy či koně, ale i speciální maďarské dlouhorohé krávy a chlupatá prasata.

No nějak jsem ale zapomněla říct, že jsem si vybrala k návštěvě skanzenu tenhle víkend především proto, že zde probíhaly slavnosti sv. Martina, což znamenalo nějaký program navíc. Časem jsem usoudila, že ten program navíc je několik stánků z novým vínem a pak v nějakých chaloupkách sem tam program pro děti. Celkově mi ale přijde zbytečné tam jezdit na nějaké slavnosti, protože vstupné je dražší (i když ne o moc) a toho extra programu tam tolik není. Samozřejmě bylo fajn vidět, jak se čistí peří a jak se dělají svíčky, ale skanzen je úžasné místo i tak (alespoň když svítí sluníčko :)

Smutná událost toho dne byla, že asi tak v pětině skanzenu mi došla baterka ve foťáku (asi se ji naučím kontrolovat večer před plánovaným výletem...). A já si najednou uvědomila, že mě to tam moc nebaví. Skanzen je dle mého úžasný - je tam asi deset různých vesnic a každá z jiné části Maďarska, i z jiné doby. A člověk si tam opravdu připadá jak v pohádce (v takové té selské :). Jenže já nejsem moc výstavní typ (jako ten, co obchází výstavy a podobné věci :). Takže v okamžiku, kdy mi umřel foťák, jsem si najednou připadala  poněkud nešťastně - že už si nemůžu hrát (s foťákem), ale jenom tak chodit a vzdělávat se. Nebo si užívat atmosféry...  A zbývaly mi ještě 4/5 obrovského skanzenu :o) (a to jsem jednu vesnici nějak omylem vynechala...)

Velmi mě zaujala chatička s toaletami, ale zařízení naštěstí nebylo autentické :) (I když nutno podotknout, že originální kadibudka v jedné vesnici byla taky!)

Informační systém skanzenu je skvělý - před každou vesnicí je velká cedule, kde je zmíněno z jaké oblasti a doby vesnice pochází, a u každého domu je menší cedule s popisem domu - komu patřil, co se tam dělalo, jak je dělený... Vše v maďarštině, němčině a angličtině a doplněno mapkami a půdorysy.

I tady jsem si dala rétes - tentokrát makový. Ve skanzenu je totiž pekárna, kde se údajně peče podle nějakých starých receptur, originálním způsobem nebo něco v tom smyslu. Ale nevím, pekárna mě nenadchla - že mají malý výběr, to by mi nevadilo, ale všechno pečivo tu měli ze světlé mouky a to mi přišlo trochu pofidérní. A rétes nebyl nic moc - moc tlusté těsto, moc těsta.

Těch dojmů odtud mám víc, ale myšlenky mi přeskakují tak, že nevím, co zmínit, aby to znělo logicky (jo, mají tu i zbytky římské villy!). A všechno bych vám to vyfotila, ale prostě slabá baterka byla jasné znamení - musíte se tam někdy podívat sami!

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101113SkanzenSzentendre#
Stránky skanzenu (převážně v maďarštině): http://www.skanzen.hu/

Mimochodem - štítek Budapešť tento článek má proto, že se sem dá dojet z Budapešti za chvílu - asi za 40 minut (podobně jako do Gödöllő).

Rétes hunting

Rozhodla jsem se, že si dám rétes, kde to půjde :o) 

Dneska jsem zkusila rétesácký stánek v hlavní tržnici (Fővám tér) - už při pohledu bylo jasné, že tak dobré jako v Rétesházu v Gödöllő nebudou. Co na nich bylo fajné, bylo množství náplně. Poměr náplň : těsto pak byl pak ještě příjemnější tím víc, že těsto stálo za starou bačkoru. Možná tak taky trochu chutnalo. Bylo takové žvýkavo-tuho-nijaké. Naštěstí záviny z hlavní tržnice jsou charakteristické hlavně tím, že těsto je opravdu tenoulinké a náplně je tam hafo, takže ta vám spraví náladu :) Zase jsem si dala třešňovo-tvarohový, ale třešní tam teda moc nebylo. Nicméně tvaroh byl příjemně nasládlý a správně maďarsky tvarohový, takže náplň má u mě takřka jedničku. 

(Ráda bych ještě zkusila třešňovo-švestkový :) V podstatě si často říkám, že mám radši mák než tvaroh, ale musím se přiznat, že makových věcí se trochu bojím, protože různí lidé dávají do máku různé věci a někdy se to vážně nepovede. Je zkrátka hrozně jednoduché makovou náplň zkazit (nebo aspoň u kupovaných makových věcí se mi stává, že má mák takovou podivnou příchuť / pachuť / nechuť.

Best rétes ever - in Gödöllő

Co? Rétes? Cože to je?

Moji drazí, rétes [réteš] je jeden z neklasičtějších maďarských moučníků - mezi další patří třeba gesztenyepüré (kaštanové pyré) nebo somlói galuska (divný dortokusy s kopou šlehačky :o)

Pravděpodobně však rétes pochází spíš z Rakouska nebo Německa, protože je to prostě štrůdl, strudel a nebo závin. Nicméně Maďaři si ho totálně oblíbili a asi bych se ani nedivila, kdyby se vám nějaký snažil tvrdit, že rétes vymysleli oni. Co je však v Maďarsku poměrně unikátní - plní ho vším možným. Nejen, že mají spoustu sladkých náplní, ale dělají ho i naslano (třeba se zelím). Slaný rétes jsem ještě neměla (a ani mě moc neláká), zato sladkých jsem už pár ochutnala. Nejčastěji mají makový (mákos rétes) a tvarohový (túros rétes), ale dost často najdete i jablečný (alma rétes), ořechový (diós rétes) nebo třešňový (což si stále nejsem schopná zapamatovat, jak se řekne :)

Dnes jsem jela na výlet do Gödöllő - podívat se především na zdejší barokní zámek a zahradu (o tom ale zase příště). Než jsme se tam ale dostali, zašli jsme na takové náměstíčko/tržiště a z něj vedl vchod do Monarchia Rétesház (takže závinodům), kde to vypadalo božsky! Chci tím říct, že opravdu poměrně vznešeně a starobyle a vonělo to tam ještě lépe!

Zvětšit mapu

Snad všechny rétes za bezkonkurenční cenu 190 Ft (takže něco kolem 17 korun) a všechny teplé. Já si koupila dva kousky - třešňovo-tvarohový a jablečno-ořechový a ten první jsem zhltla, jen co jsem vyšla ven. A lepší rétes jsem opravdu ještě nejedla. Křupavý, teploučký, sladký tak nějak akorát a hlavně maďarský tvaroh - to je také něco, co se nedá jen tak zapomenout :) Jablečno-ořechový jsem si dala až o pár hodin později - sice vychladlý, ale stále boží :)

Pokud uznáváte jako jediný možná závin jablečný, pak zapomeňte na štrůdly a záviny a ochutnejte maďarský rétes!

Szeged - Paprika fesztivál

Po lehce cestopisném příspěvku Szeged se konečně mrkneme na avizovaný paprikový festival. Foťák je stále stejně špatně nastavený jako u fotek v předchozím článku :)

Asi bych se měla lidí naučit ptát, i když není jisté, že neumí anglicky, ale tak třeba zas příště... Důvod je takový, že jsem úplně nepochopila, jak ten festival fungoval. Především pak ta část, kdy se v jedné sekci náměstíčka shromáždila spousta stánků se zázemím a kolem nich obrovské kotle na plynovém hořáku, ve kterých se dopoledne pomalu začínaly připravovat guláše, pörkölty a jiné dobroty.  Nikde žádné cedule, tak jsem si říkala, jestli se to pak bude prodávat jako mňamka nebo jak. 

Šla jsem si mezitím projít trochu město a ostatní stánky festivalu. Samozřejmě se tu dala koupit mletá paprika v nejrůznějších baleních – sladká i pálivá – u jednoho stánku jste mohli trochu té papriky i pěkně postaru vyrobit. 

Prodávali tu domácí povidla, marmelády a nejnevídanějších druhů ovoce (i zeleniny), med, keramiku, marcipán (Maďarsko je prostě marcipánový ráj!) a samozřejmě i nějaké ty pálinky, šperky, košíky, tradiční oblečení a podobné ručně dělané/domácí/tradiční zboží. 

Co každopádně stojí za zmínku je program pro děti. Pro nejmenší tu byl kolotoč z proutěných košíků. Festival dále doprovázely nejrůznější pohádkové postavy, které měly pro děti připravené úkoly. Nejlepší ovšem bylo zabíjení draka. Dva malí rytíři dostali meč a štít a museli drakovi utnout všechny hlavy (vyšťouchat z krků ;), zatímco rozezlený drak po nich mezitím plival oheň (týpek házející látkové koule). Bylo to zkrátka boží! :)

 Když jsem se vrátila z města, všude byla spousta lidí, kteří jedli z plastových mističek guláše. Tak jsem si říkala, že jsem asi něco prošvihla. Vyhlédla jsem si tedy jeden plný kotlík a nějak se kolem něj ochomýtala. Přišli nějací lidé, jeden pán začal nandavat do mističek, ale nandal jich jen pár a já byla málo akční a nějak jsem nic zase neukořistila. A přitom ty houby v tom guláši vypadaly tak lákavě!

Takhle trapně jsem tam postávala ještě nějakou dobu, když tu se dovařil další kotel a do mističek se začalo nandavat masově. Volné misky pobývaly na dřevěném sedátku a já si jednu z nich prostě ukradla! A tak jsem se zadarmo naobědvala, i když podle toho, co tak nějak všude měli, jsem asi ukořistila ten nejubožejší guláš – převážně brambory, trocha uzeniny a samozřejmě spousta papriky :). No ale ukořistila, a to je důležité.  

Wine Wednesday /Borszerda/

Už je skoro polovina října a tohle je druhý říjnový příspěvek. Mám jich v hlavě víc, ale tak trochu začínám nestíhat. A protože jsem přítel chronologie, vezmu to pěkně popořadě, takže začneme u 29. září. 

Už je to trochu delší dobu, co se konala tzv. "vinná středa" aneb Borszerda maďarsky či Wine Wednesday anglicky. Hrozně ráda bych vás seznámila s nějakým pozadím téhle akce, ale stránky má samozřejmě pouze maďarsky a google translator přeci jen není úplně přemocný nástroj. Budapest Tourism Office ale říká, že jde o jakési speciální tématické středy během roku (celkem 4) a gastronomickou soutěž. Přihlášené restaurace v rámci těchto vinných střed nabízí speciální několikachodová menu, v jehož rámci jsou podávána i různá vína. Tato vína se snad i dají v daném podniku v tento den koupit za poloviční cenu.

No a když jde o jídlo, to Ája obvykle zpozorní, takže s pomocí gtranslatoru prolezla pořádně menu restaurací a nakonec vybrala tu, kde menu bylo jedno z těch nejlevnějších, ale přitom vypadalo zajímavě. Zmobilizovala jsem jednu německou slečnu a vydaly jsme se společně na večeři, kde nám bylo servírováno tříchodové menu asi za 3 600 Huf.

Nerad fotím s bleskem tam, kde je kolem hodně lidí, takže fotky jsou pochybné a lehce mázlé, ale snad se mi podaří aspoň trochu zprostředkovat vám nevšední gastronomický zážitek :)

Do restaurace iF kávézo jsem dorazila asi o 15 minut dříve, než jsme byly domluvené s Rebeccou, tak jsem si pro začátek dala domácí limonádu s ovocem a se zázvorem. Zrovna tenhle obrázek toho moc neřekne, přesto  limonáda byla v podstatě luxusní - spousta malin a nějaké jahody. Zázvor jsem tam sice necítila, ale jinak limonáda chutnala příjemně ovocně a čerstvě.

Rebecca dorazila, my potrvrdily, že máme zájem o menu a za chvíli už se nám přinesl předkrm a víno. Nějak jsme se do jídla pustily obě tak rychle, že jsem úplně zapomněla, že jsem si jídlo chtěla vyfotit. Já jsem ostýchavá, ale má společnice se nebojí ničeho, takže když jsem se zmínila u rozjedeného předkrmu zmínila, že jsem to zapomněla vyfotit, Rebecca se zeptala lidí u vedlejšího stolu, kterým byl předkrm právě přinesen, zdali si to jídlo můžu vyfotit vcelku ;). Navíc jedna ze strávnic od vedlejšího stolu měla trochu jinou variantu, neboť asi neměla ráda kozí sýr, kdo ví. Ach ano, takže podával se: 

• Kozí camembert v popelu s borůvkovou omáčkou a ořechy v polníčku. (Původně mi do mailu psali, že v rozmarýnu, ale kdo ví, jak to mají s tou angličtinou :)
• víno: Sikhedyi Blue Franc from Don Simon cellar, Eger region  

Tomuhle jídlu se nedalo moc co vytknout, borůvková omáčka byla boží, sýr byl boží, toustíky příjemně opečené, na polníčku se nedá nic moc zkazit, ořechy byly opražené nejspíš s troškou cukru. No bájo :) Vinař nejsem, ale víno bylo vcelku průměrné. Neuchvátilo mě. Bylo červené :)

• Hlavní chod: Srnčí (nejspíš) pörkölt (jakože guláš :) s borůvkami (které tam nebyly vůbec cítit, jen sem tam bylo možné najít bobulku) a knedlíky (řekla bych, že něco jako karlovarské, zkrátka hodně housky).
• Víno: VIKARIUS from Vesztergombi Jozsef cellar, Szekszard region

I když zdobení guláše zeleným většinou moc nechápu (nevím, mně to prostě přijde divné :), tak rukola má aspoň svou mile výraznou chuť, takže jsem ji schroustala s chutí :) Gulášek byl výrazný a dobrý :) Víno bylo výrazné a červené ;) Nutno tedy říci, že nám hlavní jídlo přinesli docela brzy po předkrmu, takže to první víno jsme do sebe musely hopsnout docela rychle, možná to byl záměr, aby zákazníci byly na hlavní chod už trochu ovínění, i když to dle mého nebylo třeba :)

Dezert přinesli tak akorát, když nám slehla srnka a víno jsme měly dopité.

• Dezert: Švestkový dort s ořechovým marcipánem
• Víno: Szentgyorgyhegyi semi sweet Pinot Gris from Horvath cellar

Řekla bych, že hlavní hmotu dezertu tvořila smetana a želatina, pod ní byly švestky s trochou skořice, kousky ořechového marcipánu (i když si nejsem jistá, jestli to neměly být "oříšky marcipánu", ale kdo ví :) a úplně vespod tenoučký korpus. Dezert byl sladký tak akorát, ale nevím, jestli by se stal mým oblíbeným. Zajímavý ale rozhodně byl :) No a víno bílé, z celého večera asi nejlepší :)

No a to je vše, nesmím akorát zapomenout na to, že nám tam celý večer příjemně (opravdu příjemně!) hráli dva mladíci :)

Žabí park

Venku se dnes udělalo hezky a mně už se nechtělo sedět doma, tak jsem si řekla, že vezmu foťák a půjdu se projít do nedalekého parku. Já mu říkám „žabí park“, protože je v něm rybník, kde loni v červnu úplně neuvěřitelně kuňkaly a kvákaly žáby. Když jsem vyšla z domu, zjistila jsem, že se hrozně oteplilo, tak jsem se zase vrátila a trochu se převlékla. Hrozně mě to potěšilo a začala jsem si nadávat, že jsem nešla ven dřív než v podvečer, protože v bytě je opravdu docela chladno.

Mohla jsem jít po hlavní silnici, ve které bydlím, a k parku  bych došla, ale nějak jsem si říkala, že bych to vezmu vedlejšími uličkami, abych zjistila, jak tady takové ulice vypadají. Obecně mi přijde, že je v Budapešti hodně zeleně (ostatně, někde jsem i zahlédla, že se tím Budapešť hodně chlubí – něco jako „jedno z nejzelenějších měst v Evropě“ – oni jsou Maďaři vůbec hrdí na spoustu věcí, ale o tom třeba někdy příště).

Jak jsem se blížila k parku, byla stále více a více slyšet nějaká hudba. Jakmile jsem tam dorazila, bylo evidentní, že se zde něco děje. Mohla jsem si poslechnout maďarský pop a všude kolem pódia a i trošku dál v parku byla spousta stánků. Z části z nich mi přišlo, že se zde koná nějaký den zdraví nebo alespoň něco v tom smyslu, protože stánky nabízely přírodní kosmetiku, přístroj pro thaiskou masáž, fotku vaší aury a další podobné věci.

Samozřejmě nechyběly ani stánky s jídlem. No já narazila na stánek, který byl napůl čokoládový a napůl  medový a já se prostě neubránila koupi. Než jsem vůbec na procházku vyrazila, přemýšlela jsem, jestli si s sebou mám vůbec brát peníze. No nakonec jsem si je vzala a to byla možná chyba, protože jsem koupila několik spešl čokolád, které bych ráda zařadila do ochutnávky na blogu, který jsem zmínila v úvodníku (Mlsní jazykové) a jenž se snad začne pomalu rozjíždět co nevidět. Uvidíme tedy, jak moc spešl tyto čokolády budou, ale abych vás navnadila, tak jsou to dvě malé tabulky čokolád po 53 a 70% kakaa a dvě čokolády v tyčce „Café noir“ a „Noix de coco“. Jedná se o belgické čokolády, nebyly levné, tak snad budou stát za to :)

Co se medu týče, tak u něj byl neuvěřitelně vtipný mladík, který tančil do rytmů rozléhající se hudby a ač jeho angličtina byla spíš podprůměrná, byl neuvěřitelně ochotný a snažil se mi vše říct a dal mi ochutnat spoustu medů. Vzhledem k tomu, že jsem si med někdy někde chtěla koupit tak jako tak, tak jsem si nakonec vybrala jeden, u kterého mi nebyl schopen říci, jaký je, protože prostě nevěděl, jak mi to říct v angličtině, a ještě jsem si koupila malou skleničku pohankového medu, který příšerně smrdí, ale vážně moc mi chutná. Má takovou neobvyklou výraznou chuť. U tohoto medu také nevěděl, jak mi ho anglicky popsat, ale maďarsky se pohanka evidentně řekne pohanka (a doufám, že to není něco jiného :)), tak jsem se mu snažila vysvětlit, že vím, co to znamená, i když na mě trochu zmateně koukal :) Dále stánek nabízel různé ořechy v medu, med s ovocem a květinami (opravdu zajímavá a silná vůně!), med s čokoládou (ten mi vůbec nechutnal) a další jednodruhové a vícedruhové medy.

Nakonec jsem se šla ještě projít parkem, pozorovala chvíli procházející se lidi, mladíka s dívkou, jak zápasí s cukrovou vatou, kluky dovádějící na kolech, lidi odpočívající na lavičkách... Vždycky mě udiví, jak krásné mají v Budapešti letničkové záhony – jsou v každém, byť sebemenším parku. Jsem unavená českými afrikánovými záhony, tady jsou mnohem více druhově bohaté a najdete tu nejrůznější a krásné kombinace rostlin. Možná kdybych tu byla už nějakou dobu, byla bych stejně unavená z častého použití celosie jako z našich afrikánů, ale ona je prostě tak krásná a neobvyklá a má úžasně zářivé barvy, že bych se na ní mohla dívat pořád (dokonce při použití s afrikány :). Samozřejmě určitý vliv na to, že se tu letničkám tak daří, bude mít i mírnější klima, než je u nás, ale i tak by se zde mohla česká města učit.

Do tohoto parku ještě párkrát zajdu :)

Borfesztivál /Wine festival/ na Budíně

Do poslední chvíle jsem si nebyla až tak naprosto jistá, jestli se na tenhle budapešťský event vypravit, protože má poslední zkušenost s maďarským alkoholem nebyla úplně příjemná :o). Navíc už od středy je nepěkné počasí a od pátku vytrvale a hustě pršelo. Nakonec jsem se ale dnes naobědvala a řekla si, že přeci nebudu sedět doma na zadku (nebo spát, což se mi moc chtělo :) a vypravím se na Budín!

Tak jsem tedy nasedla do té tramvaje, do které jsem omylem nasedla minule, protože ta mě měla dovézt pod hrad, kde se festival konal. Ovšem jaké bylo mé další překvapení – tramvaj mě zavezla pod hrad, ale z trochu jiné strany, než jsem očekávala. Na nábřeží byly jakési uzávěry a nakonec jsem si uvědomila, že jsem zaslechla něco o tom, že se tento víkend má konat nějaký maraton. No neztratila jsem se, nakonec i festival jsem našla.

U pokladny jsem zaplatila jednodenní vstupné za 2 300 HUF a dostala jsem degustační skleničku, plátěný sáček na její nošení, a náramek opravňující ke vstupu.

V areálu festivalu bylo nutné si v infostánku koupit degustační kupony – jeden za 100 HUF. To bylo jediné možné v areálu a bylo možné za něj dostat degustační vzorky (obvykle 2-5 kuponů, ale některá dražší vína i více) a různá jídla (ta rozhodně nešla pod 10 kuponů, takže jsem žádné opravdu nezkoušela).

Už na první pohled bylo v areálu stánků s nejrůznějšími víny víc než dost a to jsem ještě nevěděla, kde všude se ještě nalézají. Byla jsem naprosto ztracená, protože nejsem zas takový vinný znalec a vůbec jsem netušila, kde začít. Tak jsem se začala prostě jen tak procházet a připadala jsem si lehce zoufale a nemožně a říkala jsem si, co tam vůbec dělám, když tomu nerozumím. Pokukovala jsem po stáncích a můj pohled zachytila jakási paní, která na mě hned začala anglicky.

Tož ochutnala jsem u ní, nabídla mi nějaký Furmint z Tokaje, ale abych pravdu řekla, nebylo to úplně to nejlepší, co jsem kdy pila, no ale ani to nejhorší, to přijde později :o).

Po té, co jsem prošla další část, jsem chtěla být vtipná, což se mi vůbec nepodařilo. Přišla jsem k nějakém stánku, kde jsem slyšela, že paní mluví s ochutnávači anglicky (anglicky tam mluvilo docela hodně vystavujících, což bylo příjemné, také na festivalu bylo opravdu hodně cizinců) a prohodila něco ve smyslu: „netuším, co ochutnat, tak jsem si vybrala vás, protože máte hezké lahve.“ – No já vím, nic moc :o) Ostatně ani ty lahve nebyly nic extra, ale prostě jsem to chtěla na někoho použít :) Víno (bílé) bylo plus mínus docela dobré, spíš takové průměrnější.

Do třetice všeho dobrého, ale určitě ne tentokrát, fuj! Narazila jsem na stánek s ovocnými víny. Naprosto netuším z jakého důvodu, ale zkusila jsem malinové. Napila jsem se jednou, napila jsem se dvakrát, ještě i potřetí a pak šlo víno do kytiček ;) Resp. už předtím jsem viděla nějaké lidi vylévat víno do trávníku, tak nejdřív jsem se ostýchala, ale pak jsem se rozhodla, že to malinové si nic jiného nezaslouží. A takové pěkné záhony tam mají:

Řekla jsem si, že si koupím ještě dalších deset kuponů, takže poslední tři jsem cestou k infostánku dala za čerstvý vinný mošt – ňamí! (Nj, bohužel jsem pak zjistila, že jinde ho měli i za 1 kupon, ale což). Když jsem se vybavila dalšími lístky, řekla jsem si, že si dám něco lepšího než ty patoky za dva tři kupony. Už chvíli jsem se sháněla po temně žlutém vínu, které jsem viděla ve sklenkách kolemjdoucích – ta barva mě prostě dostala! A našla jsem. Přišla jsem k nějakému stánku, kde měli těch tmavožlutých lahví víc vedle sebe.

Z pána jsem dostala, že to jsou sladká vína a on mi prakticky vnutil nějaké z roku 91 – mělo nejtmavší barvu – za 5 kuponů. A bylo boží! Upozorňuji, že ve vinařském názvosloví se fakt nevyznám (i když jsem se párkrát už snažila se v tom zorientovat, ale marně :), ale tipla bych, že tohle bylo spíš takové dezertní víno, nebo likérové nebo tak něco – těžší, velmi sladké, velmi výrazné. Prostě takové to víno, na které dostávám chuť po obědě :)

Neřekla bych, že se to k tomu hodí, ale ještě jsem si koupila u lahůdkářského stánku za dalších pět kuponů pyramidu z měkkého kozího sýra obalenou v popelu a plátek paštiky s portským – obojí výborné!

A všechno jsem si to vzala na hradby, dívala se na zamlženou Pešť a vychutnávala!

Celou dobu jsem si říkala, že to zakončím nějakým červeným vínem, tak jsem si koupila ještě dalších 5 kuponů, ale nemohla jsem moc najít žádný stánek, který by mě nějakým způsobem zaujal. Nakonec jsme našla – vína z Transylvánie. Tak jsem se opět zasnažila být vtipná, přišla k týpkovi a povídám mu, že bych ráda utratila svých posledních pět kuponů za nějaké fajné červené. Tak mi vybral nějaký vzorek za požadovanou cenu, už si ani moc nepamatuji, co mi řekl (snad, že se to víno jmenuje „černá žena“ nebo co..?) a...

...a tohle víno za 5! kuponů jsem také nějak nemohla vypít :( Nebylo úplně špatné, to ne. Ale mělo opravdu hodně tříslovin a prostě mi nepřišlo natolik dobré, abych už po nějakých 4 dcl různých vín tohle dopila.

Celkově jsem ale nakonec ráda, že jsem šla, i když by to určitě byla větší zábava (a více vzorků k ochutnání :) s někým dalším (tedy já přesně vím s kým – no to je jen takové malé postesknutí :)

Další fotky na mé picasse :)