Cestou domů II.

Během cesty z táty vypadlo, že vlastně pořádně neví, kde Sopron leží, tudíž ani jak se dostaneme domů ;) Podle nějakých pochybných map (na mobilu) to tedy pan řidič vykoumal a my se vydali směrem ku domovu. Plán byl takový, že pojedeme kolem obrovského a pěkného jezera. Když už jsme ale jeli desítky kilometrů kolem údajného jezera, které jsme stále neviděli, bylo v nejbližší vesnici rozhodnuto, že uhneme z trasy a pojedeme podle šipky "zum see". A tak jsme jeli. Jeli a jeli a najednou rákosí. Vodu (led) jsme sice nějakou chvíli neviděli, ale rákosí přeci značí vodu. A nakonec jsme dojeli! Velké parkoviště, led až na obzor, spousta rákosí a lidé bruslící, běžkující, pobíhající a slunce zapadající.

 

Prostě KRÁSA! (se zamrzlým šlapadlem :)

Další kýčovité fotky se západem slunce: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101219_NeusiedlerSee#

... a jak slunce zapadá, zapadá i mé (foto)vyprávění z Uher...

Cestou domů I.

Když pro mě poslední víkend před Vánoci přijel drahý rodič, navedla jsem ho, že pojedeme cestou zpátky do Sopronu. Když padla otázka, co je tam zajímavého, nebyla jsem schopná říct nic moc jiného než že je to pěkné městečko u hranic s Rakouskem.

 

A bylo pěkné. A navíc to bylo... jak jinak než město kostelů :)

Vánoční trh  byl maličký, ale byl na kouzelném náměstí. Koupili jsme si kouli...

... a šli se brouzdat zasněženým hřbitovem.

Pohrála jsem si trošku s foťákem a už jsme ujížděli tak trochu neznámou cestou domů :)

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101219_Sopron#

Vác

Vác je městečko asi půl hodiny, nebo 40 minut vlakem z Budapešti. A je moc pěkné. Skutečně!

Rozkládá se na břehu Dunaje a jako mnohá další maďarská města - je to město kostelů. Jenže na to, jak nevelké to město je, je tady těch kostelů vskutku požehnaně. Dokonce tu mají nějaký kopec s kalvárií, ale vzhledem k tomu, že jsem do Vácu vyrazila až odpoledne (a v prosinci), nějak na to už nezbylo světlo. On ten kopeček je totiž trochu mimo centrum a většinu těch kostelů.

Byla jsem trochu zklamaná, že tu neměli žádné vánoční trhy, což bych v historickém městečku tak trochu očekávala. Na druhou stranu je pravda, že Vác opravdu není velký...

... No dobře, teď jsem se podívala na wiki a povídá, že má asi 35 000, což jsou tak dvakrát Říčany ;) ...

...Z nádraží jsem dorazila na náměstí skoro hned, není to daleko. Našla jsem infocentrum a vyzvedla plánek města (ano, tenhle postup se mi prostě už osvědčil, akorát člověk nepochopí, že infocentra mají zavřeno o víkendu nebo aspoň v neděli, ale to je i český nešvar). Ve Vácu je, evidentně nedávno, zrenovované náměstí a myslím, že se jim to docela povedlo. Je to formální, moderně vypadající, historizující, pěkné. Jediné, co mi vadilo, je takřka nulové rozlišení vozovky a chodníku. Předpokládám, že je na náměstí omezený motorový provoz, ale mezi vozovkou a chodníkem není výškový rozdíl, akorát kamenné kostky, jejichž úlohu návštěvník města hned nepochopí (dokud ho málem nezajede auto ;).

 

 

Z informačního centra jsem se vydala směrem k vítěznému oblouku, který stojí vedle věznice (nevím, třeba to má nějaký skrytý význam :)

 

Pak mé kroky směřovaly k Dunaji. Slunce už bylo docela nízko nad obzorem a na domcích podél pobřeží se vykreslovaly pěkné stíny. Chvíli jsem si říkala, že ve Vácu bych chtěla žít. Ideálně s výhledem na Dunaj :) jenže pak se do mě pustil lezavý říční vítr a já si to rozmyslela.

 

 

Některé kostely byly v úžasném stavu, některé v horším, ale celkově se mi atmosféra Vácu neskutečně líbila.

Nakonec jsem ještě zabrousila na vyhlídnuté cukrárny na náměstí. Protože to ale byla spíše cukrárnička s dvěma stolky a ještě k tomu obsazenými, koupila jsem si dva zákusky, nechala zabalit do obrovské krabice a se vší pečlivostí a sbíhajícími se slinami dovezla až domů do Budapešti. No a jak zákusky přežily dopravu a nepřežily Áju, můžete vidět tu :)

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101210_Vac#

Miskolc

Cesta do Miskolce (Miškovce) začala podivně. Pamatuji si, že jsem tam jela nějaký čtvrtek, protože jedním z mých hlavních cílů byly jeskynní lázně v Miskolc-Tapolca, tak jsem si říkala, že ve všední den tam bude příjemně nelidnato.

To ráno jsem vyrazila na vlak včas, ale pojem "včas" je v Maďarsku zkrátka poměrně relativní. Nějak jsem totiž měla zato, že v pokladnách a nádraží neberou karty a já u sebe měla asi tak 500 Hufů, s kterýma bych dojela leda tak za humna. Člověk (já) by tak nějak (naivně) očekával, že po cestě potká bankomat. U metra, nebo aspoň na nádraží - Keleti přeci jen není žádná zastávka, ale jedno z nejdůležitějších nádraží. No na Keleti byla cedule "bankomat", ale samotný přístroj už ne. Tak jsem se musela vydat do blízkého okolí nádraží, které bylo totálně rozkopané, a měla jsem na nalezení, vyzvednutí peněz a koupení lístku asi tak 10 minut. Bankomat jsem našla, byl i blízko, ale po návratu na nádraží jsem vyhodnotila, že dostat se přes frontu u pokladen za 5 minut je nemožné. A tak jsem si koupila lístek na IC vlak, který měl jet o půl hodiny později. Vrazila jsem paní u pokladny kouzelnou knížečku se slevovými kupony Hungary card a předpokládala, že mi paní vytrhne kupon na odpuštění IC poplatku. Místo toho mi vytrhla úplně jiný. Ten mi dával 50% slevu, kterou jsem měla mít se studentským průkazem i tak, takže paní nechápala a nerozuměla. Příplatek byl naštěstí v podstatě pár kaček. A já jsem zase nevěděla, jestli mi prodala jednosměrnou nebo zpáteční jízdenku.

Cesta trvala něco kolem dvou hodin a byla taková uspávací, jak už to ve vlacích bývá. V Miskolci jsem na nádraží našla informace s anglicky hovořícím týpkem, od kterého jsem vyzvěděla, že jsem zakoupila zpáteční jízdenku a že lístky na MHD prodávají o kus dál. V MHD budce jsem zakoupila (nebo s kouzelným slevovým kuponem spíš dostala) celodenní jízdenku po Miskolci. S paní to bylo sice trochu náročné, ale byla miloučká a nakonec mi dala ten správnej papírek opravňující k užívání tramvají a autobusů. 

Miškoveckou tramvaj jsem fotila, ale zaboha ty fotky nějak nemůžu najít... Takže si ji můžete tak maximálně vygooglit ;)

A protože to nejzajímavější z celého dne se už stalo (trochu smutné, já vím ;), tak pokračování už můžu trochu zkrátit. 

Bylo hrozně hnusně!! Zima a déšť a víc deště a fuj! No prostě horší den na výlet jsem si vybrat nemohla. Stavila jsem se tedy v infocentru, kde jsem dostala dvě brožury o městě a plánek, ale v podstatě jsem nikde moc nebyla, protože se to nedalo. Byla jsem na hnusném obědě, na náměstíčku I a náměstíčku II, které je nově zrealizováno a až na ty túje to není špatný ;) A jako všude, i tady musí mít svůj most milenců, kam se přicvakávají zámky.

 

 

 

Na náměstí I (ne, nejmenovalo se to tak ;) měli nejbizarnější a největší adventní věnec, co jsem kdy viděla.

Navíc z náměstí vedla ulička s elektrickými stromy.

Jela jsem i daleko předaleko do okrajové části Miskolce, kde jsem hledala údajně dobrou cukrárnu. Nebyla to špatná cukrárna, ale lepší byl ten hrad, co koukal zpoza města. Byl zrovna ale takový slejvák, že jsem si řekla: "Stejně je tu kus pěkné CHKO (nebo něco takového), tak jsem někdy musím znovu."

Kdo pojede se mnou? :)

Pak už jsem se upalovala ohřát do lázní, které jsou ukrutně daleko, ale jet tam za to sakra stojí. Když jsem tam dorazila, konečně krásně chumelilo. V parku u lázní byl potůček s teplou vodou a ta pára s chumelenicí byla boží. V lázních jsem dostala nějakou hrozně milou slevu jen tak a pak už jsem zas jela rovnou domů. Ačkoliv je Miskolc jedním z měst kostelů, viděla jsem asi tak dva a ještě k tomu z dálky. (Jo a taky je to město sekáčů a outletů, zdálo se mi :)

A lázně? Ty byly nejvíc boží!! Člověk si tak proplouvá jeskyněmi v teplé vodě a kochá se...

Takhle to tam fakt vypadalo, až na to, že já to nefotila :)

Takže - kdo že pojede se mnou do Miskolce? :)

Jak se na rozhlednu chodí

I přijeli Deidre se Sidem jednoho prosincového víkendu na návštěvu a já je vzala na výlet do hor. Nebo mám-li být přesnější, do budínských kopců.

Ti dva dojeli v době, kdy Čechy (a prý i Morava) ležely pod sněhem, nebo se to alespoň říkalo. Zato v Budapešti zima zaostávala - občas zachumelilo, ale tak, jak rychle sníh přišel, tak rychle i odešel. A bylo chladno a pošmourno.
Přesto jsme se v sobotu ráno probudili a vydali se do oněch závratně vysokých hor. Cesta to byla vskutku rozmanitá - nejdřív (starou známou) tramvají, ale o 2 zastávky dál než obvykle. Pak jsme přesedlali na červenou zubačku a stoupali do vyšších a vyšších budapešťských poloh a na konečné jsme po pár minutách chůze našli zastávku vlaku na János hegy (tedy Jánošův kopec), na kterém stojí Elizabetina rozhledna.

Že jsme ale jeli vlakem, určitě neznamená, že jsme jeli obyčejným vlakem. Nebyl to ani vlak kouzelný, ale dětský! Nebyl miniaturní (jako pro děti), ale úplně normální, a snad ho ani dítě neřídilo. Každopádně ho děti obsluhovaly (prodávaly jízdenky, dělaly výpravčí a průvodčí).

Když vlak přijel, nenapadlo nás nic lepšího, než do něj nastoupit (však to se taky většinou tak dělá, ne?). Nikdo nic nenamítal, tak jsme nastoupili a sedli si. A seděli a čekali. Venku postávaly obsluhující děti a divně koukaly. Pak dva kluci nastoupili dovnitř a divně koukali. Pak jsme se rozjeli. Opačným směrem. Po pár metrech jsme se naštěstí zastavili. A stáli. Děti stále divně koukali (ale možná je to normální dětský výraz, nevím...). Najednou jsme se rozjeli zas směrem zpátky ke stanici, kde vlak opět zastavil, a konečně začali nastupovat i jiní lidé. A vláček s bezva sedačkami (a ukrutně mrazivý) se najednou rozjel tím správným směrem.

Po chvíli k nám do skoro prázdného vagónu přišel "pan" průvodčí a něco povídá. My se ho naivně ptáme, zdali umí anglicky. Napůl zmateně a napůl vyděšeně se na nás podívá a odběhne za dveře, odkud po chvíli vleče trochu staršího chlapce. Ten nám jakoužtakouž angličtinou říká o jízdenky a ptá se, zdali nechceme koupit pohlednice s mašinkami. Když odešel, nechal u nás klučíka, než si pohlednice prohlédneme. Chtěli bychom tak trochu vědět, kolik pohledy stojí, ale klučík přeci neumí anglicky! Situaci však zachránila Deidre se svou bravurní pantomimou :) Klučík pochopil a vytáhl lísteček s ceníkem. Tak si Sid koupil jednu mašinku a dobrodružství pokračuje!
Cesta byla fakt náročná, protože jsme na trase několikrát stáli a čekali na vlak v protisměru a v tom vlaku byla taková zima, že jsme tam skoro začali i cvičit. Nakonec jsme ale přeci jen dojeli a vydali se pěšky. Kam jinam než do kopce.

Jak si na fotografiích můžete všimnout, vysoko v budínských kopcích bylo sněhu habaděj. A bylo to boží! Nakonec jsme se i k té rozhledně vyšplhali a chytli asi tak jediných deset minut sluníčka z celého dne. Škoda slov, tady máte pár obrázků, všechny jako obvykle v odkazu :)

 

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101204_NaRozhlednu#

Skanzen Szentendre

Tak jsem se vykašlala na Györ a jela na výlet sama a jinam!

Do Györu se jelo v sobotu 13.11.2010 na exkurzi s šílenou paní učitelkou, ale já usoudila, že její výklad mi nebude až takovým přínosem a radši se tam podívám cestou zpět do vlasti a ušetřím pár peněz.

Peníze jsem vložila jinam a kolem deváté jsem už obcházela Batthyány tér a hledala stanoviště autobusu 86, kde měl stavět skanzen express - tedy autobus, který mě za pár peněz dovezl až do skanzenu kousek za Szentendre, který byl cílem mé cesty.

Skanzen v Szentendre je největší maďarský skanzen, kde je možné shlédnout lidovou architekturu ze všech částí Maďarska. Autentické jsou tam nejen venkovské domy, ale zcela jistě i venkovské bahno, protože to tam bylo všude, zvlášť pak u ukázky statku, kde měli nejen holuby, slepice, kozy či koně, ale i speciální maďarské dlouhorohé krávy a chlupatá prasata.

No nějak jsem ale zapomněla říct, že jsem si vybrala k návštěvě skanzenu tenhle víkend především proto, že zde probíhaly slavnosti sv. Martina, což znamenalo nějaký program navíc. Časem jsem usoudila, že ten program navíc je několik stánků z novým vínem a pak v nějakých chaloupkách sem tam program pro děti. Celkově mi ale přijde zbytečné tam jezdit na nějaké slavnosti, protože vstupné je dražší (i když ne o moc) a toho extra programu tam tolik není. Samozřejmě bylo fajn vidět, jak se čistí peří a jak se dělají svíčky, ale skanzen je úžasné místo i tak (alespoň když svítí sluníčko :)

Smutná událost toho dne byla, že asi tak v pětině skanzenu mi došla baterka ve foťáku (asi se ji naučím kontrolovat večer před plánovaným výletem...). A já si najednou uvědomila, že mě to tam moc nebaví. Skanzen je dle mého úžasný - je tam asi deset různých vesnic a každá z jiné části Maďarska, i z jiné doby. A člověk si tam opravdu připadá jak v pohádce (v takové té selské :). Jenže já nejsem moc výstavní typ (jako ten, co obchází výstavy a podobné věci :). Takže v okamžiku, kdy mi umřel foťák, jsem si najednou připadala  poněkud nešťastně - že už si nemůžu hrát (s foťákem), ale jenom tak chodit a vzdělávat se. Nebo si užívat atmosféry...  A zbývaly mi ještě 4/5 obrovského skanzenu :o) (a to jsem jednu vesnici nějak omylem vynechala...)

Velmi mě zaujala chatička s toaletami, ale zařízení naštěstí nebylo autentické :) (I když nutno podotknout, že originální kadibudka v jedné vesnici byla taky!)

Informační systém skanzenu je skvělý - před každou vesnicí je velká cedule, kde je zmíněno z jaké oblasti a doby vesnice pochází, a u každého domu je menší cedule s popisem domu - komu patřil, co se tam dělalo, jak je dělený... Vše v maďarštině, němčině a angličtině a doplněno mapkami a půdorysy.

I tady jsem si dala rétes - tentokrát makový. Ve skanzenu je totiž pekárna, kde se údajně peče podle nějakých starých receptur, originálním způsobem nebo něco v tom smyslu. Ale nevím, pekárna mě nenadchla - že mají malý výběr, to by mi nevadilo, ale všechno pečivo tu měli ze světlé mouky a to mi přišlo trochu pofidérní. A rétes nebyl nic moc - moc tlusté těsto, moc těsta.

Těch dojmů odtud mám víc, ale myšlenky mi přeskakují tak, že nevím, co zmínit, aby to znělo logicky (jo, mají tu i zbytky římské villy!). A všechno bych vám to vyfotila, ale prostě slabá baterka byla jasné znamení - musíte se tam někdy podívat sami!

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101113SkanzenSzentendre#
Stránky skanzenu (převážně v maďarštině): http://www.skanzen.hu/

Mimochodem - štítek Budapešť tento článek má proto, že se sem dá dojet z Budapešti za chvílu - asi za 40 minut (podobně jako do Gödöllő).

Vlakem do zimy

Ne, já se nenudím, jen se mi nechce nic dělat, tak vám jdu napsat, co chci do Vánoc ještě stihnout v Maďarsku objet :) Stále mi tu zbývá několik volných víkendů, navíc mám asi dost pravděpodobně volné listopadové středy, protože vyučující na Hungarian Contemporary Architecture je někde v zahraničí (což teda vůbec nevadí, ty její přednášky jsou stejně vcelku ztráta času :o), a od prosince budu mít i volné čtvrtky, protože jsme si nějaké hodiny výtvarky nakreslili na začátku semestru. Samozřejmě nevyužiju všechny volné dny, jen jsem tím chtěla říct, že mi ještě nějaký čas zbývá :o)

A na co?

• Pécs - evropské město kultury 2010 (příští rok to bude Tallin, tak bych mohla jet na výlet do Estonska, třeba navštívit estonskou spolužačku :). Tam se těším asi nejvíc, proto jsem ji dala na první místo v seznamu. Kromě toho, že to také údajně jedno z nejhezčích maďarských měst, jsem si vybrala datum výletu na konci listopadu - to se tam totiž má rozsvěcet vánoční osvětlení. Mohla jsem si vybrat i jiná pěkná města, kde se tou dobou bude rozsvěcet, ale mně to prostě přijde tak nějak nejzajímavější tady :)

• Györ je město na trase z ČR do Budapešti, takže bych se tam teoreticky mohla podívat takřka kdykoliv (ale to si člověk říká u spousty míst a pak zjistí, že je zrušili :o). No ale prý se tam za námi vydá ta naše šílená učitelka na maďarskou architekturu a proleze to s náma. Tak jsem na ni zvědavá (již tuto sobotu!).

• Eger + Miskolc  - vražedné kombo. Stihne Ája oběhnout všechny krásy těchto měst oběhnout za jeden den? A ještě k tomu strávit nějakou tu hodinku v jeskynních lázních v Miskolctapolca? Uvidíme. Detailní program zatím nebyl vymyšlen, ale pracuje se na tom, třeba to nakonec budu muset protáhnout na dva dny :)

• Szentendre - destinace snadno dostupná ze samotné Budapešti. Již jsem tam byla na začátku semestru kvůli ubohoučkému workshopu, ale město jsem si neprohlédla. Navíc chci navštívit nedaleký skanzen, který se tváří, že bude moc pěkný. Uvidíme, pokud toho budu po návštěvě Györu o víkendu schopná, vyrazím už teď v neděli, protože tam navíc budou probíhat svatomartinské slavnosti (tady toho Martina vůbec prožívají nějak víc než u nás - přijde mi, že u nás je to akorát tak o svatomartinském víně na Moravě a konec..). Jo a bratr můj říkal, že v Szentendre mají muzeum marcipánu - jéééj. (A můj drahý Gekoši, našla jsem další dva lidi, co nemají rádi marcipán, asi ti to budu muset odpustit :( .. )

• Vác - další město také relativně nedaleko Budapešti. Už tehdy, když jsem jela lodí do Esztergomu, jsem ho viděla z řeky - město kostelů. A navíc jsem zaslechla, že tam mají moc dobrou cukrárnu!

No a to je asi tak všechno mimo Budapešť, co navštívím určitě, o dalších místech se uvažuje.. Na Balaton bych mohla jet na jaře - jen tak :) A na maďarské puszty u Debrecenu bych se asi taky někdy ráda podívala, ale určitě ne v zimě, a samotný Debrecen mě extra neláká, abych tak řekla.

Gödöllő

Abyste si mohli koupit božský Rétes, musíte zajet do Gödöllő. A já a dvě další spolužačky jsme se rozhodly tam zajet v pátek po škole. 

Původní cíl byl zdejší královský palác Grassalkovich Kastély, ale mně stejně nejvíc v paměti utkvěly ty záviny a komunikativní týpek ;).

Pokud chcete dojet do Gödöllő z Budapešti, můžete vzít buď běžný vlak z Keleti pálayaudvar nebo příměstský vlak HÉV z Örs vézer tér (konečná červeného metra). Tomu to trvá trochu déle, ale zase vás doveze do centra městečka. No nicméně, i když jsme jely HÉVem, tak stejně jsme k tomu vlakovému nádraží došly :)

Vystoupily jsme ale v centru a šli se podívat trochu hloub do města - skončily jsme víceméně ale jen na jednom náměstíčku s tržnicí a štrůdlodomem, trochu se zamotaly a byly zas u vlaku, protože centrum je teď nějaké rozkopané, polouzavřené a zmatené. 

U vlaku se můžete mrknout na mapu města, tak jsem to udělaly a rozhodly se, že se nejdřív půjdeme podívat na univerzitu sv. Štěpána - nejvýznamnější zemědělský institut v Maďarsku - a pak až doťapkáme k zámku. Do areálu univerzity se dá dojít pouze a jen přes vlakové nádraží, po pofidérním mostku.

A protože bylo krásně, tak jsme všechny tři fotily jak divé, jen tak pro zábavu. Já byla nejrychlejší a proto jsem na holky na druhé straně kolejí čekala, když v tom u mě zastavil nějaký mladík, začal na mě maďarsky, tak jsem na něj začala anglicky, on přehodil výhybku a ptá se, co to tam fotíme, jestli jako pro nějaký časopis nebo výzkum nebo co. Tak jsem mu povídala, že to jsou jen takové turisticko-zábavné fotky, že jsme přijely do Gödöllő na výlet. Zapovídaly jsme se, já mu řekla, co tam děláme, připojila se Jaana, on řekl nám, co dělá a najednou se chtěl seznámit (jmenoval se Tamás, jak neobvyklé v Maďarsku :) a asi uznává takové to symbolické políbení na obě tváře místo podání ruky, čímž mě dokonale vyděsil a když nám při loučení říkal, že má takovou zkušenost, že holky si nerady podávají ruce, tak jsem měla chuť mu říct, že asi nejsem holka :o) No udržela jsem se a pak jsme s Jaanou a Sophie asi deset minut řešily různé způsoby zdravení, protože nám tohle přišlo divné všem :) Ale jinak to byl sympatický týpek (studující v Budapešti, bydlící v Gödöllő), který nás dovedl k hlavní budově Sent István Egyetem a pak nás poslal na nějaký kopec, z kterého mělo být vidět Gödöllő. Buď jsme nenašly kopec, nebo kecal :o) Ale docela jsme se při tom hledání kopce vyblbly :)

Když jsme dorazily k zámku, nebyla jsem vůbec ohromena :o) Nějak jsem čekala, že bych měla mít, mám trošku pocit, že jsem si někde přečetla, že je to něco jako největší barokní zámek v Maďarsku. No buď tady těch barokních zámků moc nemají (což je samozřejmě dost dobře možné), nebo mají divná měřítka :)

(Ta univerzita vypadá snad i lépe, co myslíte? :)

Nicméně pravda je tak, že je to určitě jeden z nejvýznamnějších zámků v Maďarsku, protože původně si ho sice nechal postavit jakýsi hrabě Grassalkovich, ale později byl oblíbeným sídlem France Josefa a vůbec nejoblíbenějším sídlem jeho ženy Alžběty - Sisi. Někdo říkal, že tu měla maďarského milence, to jsme se ale uvnitř v zámku nedočetly, tam psali, že nechtěla bydlet s tchýní v Schönbrunnu :)

K zámku patří zahrada, kde byla letos dokončena rekonstrukce, nicméně spíš v krajinářském duchu, s barokní zahradou to nemá společného snad nic. Ale park je to docela pěkný a volně přístupný.

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101105_Godollo#