A co teď?

Domů jsem dorazila, do Budapešti se zatím nechystám a proto půjde blog asi spát. Probudí se ještě někdy? Mohla bych vám vyčíst, že jste mi ani nesplnili vánoční přání, takže to tu můžu nechat v klidu spát.

Ale nevím, jestli  by mi to nebylo líto :)

Třeba ještě někdy pojedu na nějaký výlet, byť po ČR a třeba o tom napíšu. I když to nebude tak cizí. Ale zatím se nikam nechystám a kdo ví, kdy mi něco vyjde. Přejíždění Říčany-Praha-Brno-Lednice nevidím moc jako cestování, takže tomu se vskutku asi věnovat nebudu.
Navíc jsem své psavé touhy začala vybíjet jinde (http://mlsnijazykove.blogspot.com/). Ale třeba se zde ještě někdy něco objeví...

... uvidíme, uvidíme...

Ája :)

Cestou domů II.

Během cesty z táty vypadlo, že vlastně pořádně neví, kde Sopron leží, tudíž ani jak se dostaneme domů ;) Podle nějakých pochybných map (na mobilu) to tedy pan řidič vykoumal a my se vydali směrem ku domovu. Plán byl takový, že pojedeme kolem obrovského a pěkného jezera. Když už jsme ale jeli desítky kilometrů kolem údajného jezera, které jsme stále neviděli, bylo v nejbližší vesnici rozhodnuto, že uhneme z trasy a pojedeme podle šipky "zum see". A tak jsme jeli. Jeli a jeli a najednou rákosí. Vodu (led) jsme sice nějakou chvíli neviděli, ale rákosí přeci značí vodu. A nakonec jsme dojeli! Velké parkoviště, led až na obzor, spousta rákosí a lidé bruslící, běžkující, pobíhající a slunce zapadající.

 

Prostě KRÁSA! (se zamrzlým šlapadlem :)

Další kýčovité fotky se západem slunce: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101219_NeusiedlerSee#

... a jak slunce zapadá, zapadá i mé (foto)vyprávění z Uher...

Cestou domů I.

Když pro mě poslední víkend před Vánoci přijel drahý rodič, navedla jsem ho, že pojedeme cestou zpátky do Sopronu. Když padla otázka, co je tam zajímavého, nebyla jsem schopná říct nic moc jiného než že je to pěkné městečko u hranic s Rakouskem.

 

A bylo pěkné. A navíc to bylo... jak jinak než město kostelů :)

Vánoční trh  byl maličký, ale byl na kouzelném náměstí. Koupili jsme si kouli...

... a šli se brouzdat zasněženým hřbitovem.

Pohrála jsem si trošku s foťákem a už jsme ujížděli tak trochu neznámou cestou domů :)

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101219_Sopron#

ZOO

Výlet do budapešťské zoo byl vůbec jeden z posledních maďarských minivýletů. Ale ačkoliv byl mini, byl naprosto super :) V zimě byla většina zvířátek samozřejmě zalezlá, ale nevelká zimní zoo působila takovým zvláštním kouzlem. A hlavně! pavilon slonů! :)

Na něm bylo opravdu vidět, že zdejší zoo je vskutku stará (však je také asi druhá nejstarší v Evropě). Kromě stařičkého pavilonu slonů, který byl krásný (ale samozřejmě také vcelku málo prostorný), se tu nachází více různých bizarních staveb.

 

Nakonec jsem našla i nějaká zvířata. Jak nemám ráda opice, tak tyhle byly fakt vtipný :)

K nosorožcům by člověk mohl div nenatáhnout ruku (ale jako proč bych to dělala :)

 Kromě "obyčejných" zvířat...

... tu měli i domácí. Ale to se dneska ve městech prostě dělá, aby děti věděli, jak vypadá prase :)

A kromě domácích i zvířata vystříhaná z buxusu :)

A další fotky jako obvykle: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101216_ZOO#

Vác

Vác je městečko asi půl hodiny, nebo 40 minut vlakem z Budapešti. A je moc pěkné. Skutečně!

Rozkládá se na břehu Dunaje a jako mnohá další maďarská města - je to město kostelů. Jenže na to, jak nevelké to město je, je tady těch kostelů vskutku požehnaně. Dokonce tu mají nějaký kopec s kalvárií, ale vzhledem k tomu, že jsem do Vácu vyrazila až odpoledne (a v prosinci), nějak na to už nezbylo světlo. On ten kopeček je totiž trochu mimo centrum a většinu těch kostelů.

Byla jsem trochu zklamaná, že tu neměli žádné vánoční trhy, což bych v historickém městečku tak trochu očekávala. Na druhou stranu je pravda, že Vác opravdu není velký...

... No dobře, teď jsem se podívala na wiki a povídá, že má asi 35 000, což jsou tak dvakrát Říčany ;) ...

...Z nádraží jsem dorazila na náměstí skoro hned, není to daleko. Našla jsem infocentrum a vyzvedla plánek města (ano, tenhle postup se mi prostě už osvědčil, akorát člověk nepochopí, že infocentra mají zavřeno o víkendu nebo aspoň v neděli, ale to je i český nešvar). Ve Vácu je, evidentně nedávno, zrenovované náměstí a myslím, že se jim to docela povedlo. Je to formální, moderně vypadající, historizující, pěkné. Jediné, co mi vadilo, je takřka nulové rozlišení vozovky a chodníku. Předpokládám, že je na náměstí omezený motorový provoz, ale mezi vozovkou a chodníkem není výškový rozdíl, akorát kamenné kostky, jejichž úlohu návštěvník města hned nepochopí (dokud ho málem nezajede auto ;).

 

 

Z informačního centra jsem se vydala směrem k vítěznému oblouku, který stojí vedle věznice (nevím, třeba to má nějaký skrytý význam :)

 

Pak mé kroky směřovaly k Dunaji. Slunce už bylo docela nízko nad obzorem a na domcích podél pobřeží se vykreslovaly pěkné stíny. Chvíli jsem si říkala, že ve Vácu bych chtěla žít. Ideálně s výhledem na Dunaj :) jenže pak se do mě pustil lezavý říční vítr a já si to rozmyslela.

 

 

Některé kostely byly v úžasném stavu, některé v horším, ale celkově se mi atmosféra Vácu neskutečně líbila.

Nakonec jsem ještě zabrousila na vyhlídnuté cukrárny na náměstí. Protože to ale byla spíše cukrárnička s dvěma stolky a ještě k tomu obsazenými, koupila jsem si dva zákusky, nechala zabalit do obrovské krabice a se vší pečlivostí a sbíhajícími se slinami dovezla až domů do Budapešti. No a jak zákusky přežily dopravu a nepřežily Áju, můžete vidět tu :)

Další fotky: http://picasaweb.google.com/xvoracko/101210_Vac#

Miskolc

Cesta do Miskolce (Miškovce) začala podivně. Pamatuji si, že jsem tam jela nějaký čtvrtek, protože jedním z mých hlavních cílů byly jeskynní lázně v Miskolc-Tapolca, tak jsem si říkala, že ve všední den tam bude příjemně nelidnato.

To ráno jsem vyrazila na vlak včas, ale pojem "včas" je v Maďarsku zkrátka poměrně relativní. Nějak jsem totiž měla zato, že v pokladnách a nádraží neberou karty a já u sebe měla asi tak 500 Hufů, s kterýma bych dojela leda tak za humna. Člověk (já) by tak nějak (naivně) očekával, že po cestě potká bankomat. U metra, nebo aspoň na nádraží - Keleti přeci jen není žádná zastávka, ale jedno z nejdůležitějších nádraží. No na Keleti byla cedule "bankomat", ale samotný přístroj už ne. Tak jsem se musela vydat do blízkého okolí nádraží, které bylo totálně rozkopané, a měla jsem na nalezení, vyzvednutí peněz a koupení lístku asi tak 10 minut. Bankomat jsem našla, byl i blízko, ale po návratu na nádraží jsem vyhodnotila, že dostat se přes frontu u pokladen za 5 minut je nemožné. A tak jsem si koupila lístek na IC vlak, který měl jet o půl hodiny později. Vrazila jsem paní u pokladny kouzelnou knížečku se slevovými kupony Hungary card a předpokládala, že mi paní vytrhne kupon na odpuštění IC poplatku. Místo toho mi vytrhla úplně jiný. Ten mi dával 50% slevu, kterou jsem měla mít se studentským průkazem i tak, takže paní nechápala a nerozuměla. Příplatek byl naštěstí v podstatě pár kaček. A já jsem zase nevěděla, jestli mi prodala jednosměrnou nebo zpáteční jízdenku.

Cesta trvala něco kolem dvou hodin a byla taková uspávací, jak už to ve vlacích bývá. V Miskolci jsem na nádraží našla informace s anglicky hovořícím týpkem, od kterého jsem vyzvěděla, že jsem zakoupila zpáteční jízdenku a že lístky na MHD prodávají o kus dál. V MHD budce jsem zakoupila (nebo s kouzelným slevovým kuponem spíš dostala) celodenní jízdenku po Miskolci. S paní to bylo sice trochu náročné, ale byla miloučká a nakonec mi dala ten správnej papírek opravňující k užívání tramvají a autobusů. 

Miškoveckou tramvaj jsem fotila, ale zaboha ty fotky nějak nemůžu najít... Takže si ji můžete tak maximálně vygooglit ;)

A protože to nejzajímavější z celého dne se už stalo (trochu smutné, já vím ;), tak pokračování už můžu trochu zkrátit. 

Bylo hrozně hnusně!! Zima a déšť a víc deště a fuj! No prostě horší den na výlet jsem si vybrat nemohla. Stavila jsem se tedy v infocentru, kde jsem dostala dvě brožury o městě a plánek, ale v podstatě jsem nikde moc nebyla, protože se to nedalo. Byla jsem na hnusném obědě, na náměstíčku I a náměstíčku II, které je nově zrealizováno a až na ty túje to není špatný ;) A jako všude, i tady musí mít svůj most milenců, kam se přicvakávají zámky.

 

 

 

Na náměstí I (ne, nejmenovalo se to tak ;) měli nejbizarnější a největší adventní věnec, co jsem kdy viděla.

Navíc z náměstí vedla ulička s elektrickými stromy.

Jela jsem i daleko předaleko do okrajové části Miskolce, kde jsem hledala údajně dobrou cukrárnu. Nebyla to špatná cukrárna, ale lepší byl ten hrad, co koukal zpoza města. Byl zrovna ale takový slejvák, že jsem si řekla: "Stejně je tu kus pěkné CHKO (nebo něco takového), tak jsem někdy musím znovu."

Kdo pojede se mnou? :)

Pak už jsem se upalovala ohřát do lázní, které jsou ukrutně daleko, ale jet tam za to sakra stojí. Když jsem tam dorazila, konečně krásně chumelilo. V parku u lázní byl potůček s teplou vodou a ta pára s chumelenicí byla boží. V lázních jsem dostala nějakou hrozně milou slevu jen tak a pak už jsem zas jela rovnou domů. Ačkoliv je Miskolc jedním z měst kostelů, viděla jsem asi tak dva a ještě k tomu z dálky. (Jo a taky je to město sekáčů a outletů, zdálo se mi :)

A lázně? Ty byly nejvíc boží!! Člověk si tak proplouvá jeskyněmi v teplé vodě a kochá se...

Takhle to tam fakt vypadalo, až na to, že já to nefotila :)

Takže - kdo že pojede se mnou do Miskolce? :)

WAMP - design market

Ještě jedna ochutnávka z D-S víkendu (víkend s Deidre a se Sidem). V neděli jsme se po snídani v Rétesházu vydali na budapešťský design market s názvem WAMP. Nevím, jestli je to nějaká zkratka, ani co to znamená a jsem momentálně líná to zjišťovat, tak zůstaneme u nějaké té skryté poezie :)
WAMP se konal v budově Millenáris parku, což je poměrně nový park a v Budapešti aj docela slavný.

 

 

Budovy v parku mají dost jednoznačný industriální charakter. Aby taky ne, když zde bylo jedno z místních brownfields.

 

Podobné markety se konají i v ČR, někdo možná znáte, někdo neznáte. Sejde se spousta mladých tvůrců a prodávají to, co sami vyrobili nebo aspoň navrhli. Sortiment mužského oblečení a doplňků tu takřka chyběl, co se ale těch ostatních věcí týče, mají se ty české markety sakra co učit. Samozřejmě i tady byly některé výrobky dost bizarní.

 

 

 

 

No a za většinu fotek vděčím Sidovi, protože vzhledem k absenci pánské módy jen Ája s Deidre běhaly, prohlížely, zkoušely, kritizovaly, chválily,...