Budínský labyrint

Přijel za mnou takhle Gekoš, tak aby poznal skutečné základy Budapešti, vzala jsem ho rovnou do podzemí - do sklepů pod Budínem. Vzhledem k tomu, že je možné tam jít buď za dne nebo večer s lucernami, volba byla jasná. Jasně, v podzemí asi nebude moc světla ani ve dne, ale asi to tam mají osvětlené trochu víc, předpokládám, než večer :)

Dostali jsme jednu lucernu dohromady - což bylo fajn, protože já si hrála se stativem a foťákem (ne úplně úspěšně, ale což..), ale na druhou stranu mi Gekoš pořád někam utíkal a když jsem se chtěla podívat na kresbu na zdi nebo do nějakého zákoutí, tak jsem občas měla prostě taky smůlu, jednou mě i skoro ztratil :o)

Szeged - Paprika fesztivál

Po lehce cestopisném příspěvku Szeged se konečně mrkneme na avizovaný paprikový festival. Foťák je stále stejně špatně nastavený jako u fotek v předchozím článku :)

Asi bych se měla lidí naučit ptát, i když není jisté, že neumí anglicky, ale tak třeba zas příště... Důvod je takový, že jsem úplně nepochopila, jak ten festival fungoval. Především pak ta část, kdy se v jedné sekci náměstíčka shromáždila spousta stánků se zázemím a kolem nich obrovské kotle na plynovém hořáku, ve kterých se dopoledne pomalu začínaly připravovat guláše, pörkölty a jiné dobroty.  Nikde žádné cedule, tak jsem si říkala, jestli se to pak bude prodávat jako mňamka nebo jak. 

Šla jsem si mezitím projít trochu město a ostatní stánky festivalu. Samozřejmě se tu dala koupit mletá paprika v nejrůznějších baleních – sladká i pálivá – u jednoho stánku jste mohli trochu té papriky i pěkně postaru vyrobit. 

Prodávali tu domácí povidla, marmelády a nejnevídanějších druhů ovoce (i zeleniny), med, keramiku, marcipán (Maďarsko je prostě marcipánový ráj!) a samozřejmě i nějaké ty pálinky, šperky, košíky, tradiční oblečení a podobné ručně dělané/domácí/tradiční zboží. 

Co každopádně stojí za zmínku je program pro děti. Pro nejmenší tu byl kolotoč z proutěných košíků. Festival dále doprovázely nejrůznější pohádkové postavy, které měly pro děti připravené úkoly. Nejlepší ovšem bylo zabíjení draka. Dva malí rytíři dostali meč a štít a museli drakovi utnout všechny hlavy (vyšťouchat z krků ;), zatímco rozezlený drak po nich mezitím plival oheň (týpek házející látkové koule). Bylo to zkrátka boží! :)

 Když jsem se vrátila z města, všude byla spousta lidí, kteří jedli z plastových mističek guláše. Tak jsem si říkala, že jsem asi něco prošvihla. Vyhlédla jsem si tedy jeden plný kotlík a nějak se kolem něj ochomýtala. Přišli nějací lidé, jeden pán začal nandavat do mističek, ale nandal jich jen pár a já byla málo akční a nějak jsem nic zase neukořistila. A přitom ty houby v tom guláši vypadaly tak lákavě!

Takhle trapně jsem tam postávala ještě nějakou dobu, když tu se dovařil další kotel a do mističek se začalo nandavat masově. Volné misky pobývaly na dřevěném sedátku a já si jednu z nich prostě ukradla! A tak jsem se zadarmo naobědvala, i když podle toho, co tak nějak všude měli, jsem asi ukořistila ten nejubožejší guláš – převážně brambory, trocha uzeniny a samozřejmě spousta papriky :). No ale ukořistila, a to je důležité.  

Szeged

Szeged je město na jihu Maďarska, blízko hranic se Srbskem. Okolí města je významné především produkcí papriky, bez které by maďarská kuchyně prostě nebyla maďarskou kuchyní. Dalším kulinářským faktem je produkce salámu Pick – nejznámějšího (a asi  i nejvýznamnějšího) salámu v zemi.  Dokonce tu mají „Paprika and Pick Salami Muzeum“ (ve kterém jsem ale nebyla, protože mají v sobotu otevřeno jen 15.00-18.00 a já už ve dvě neměla moc co dělat a beztak jsem slyšela, že za moc nestojí, tak jsem se na něj vykašlala).

Vzhledem k tomu, že maďarské dráhy (MEV) nabízí pro studenty 50% slevu na jízdenky, říkala jsem si, že by byla škoda to nevyužít a vytipovala několik destinací, kam by mohlo být zajímavé se podívat.  Jako první mě napadl Szeged, tak jsem začala vyhledávat, jestli se tam třeba i nekoná nějaký víkend nějaká zajímavá akce. A konala! 1. – 3. října toto paprikové město pořádá Paprika fesztival, zkrátka oslavu toho nejlepšího, co mají. 

 Cesta do Szegedu trvala něco přes dvě hodiny. Vyrazila jsem už brzy ráno, přesto byl vlak (podobný našemu rychlíku, akorát starší a ošklivější ) poměrně natřískaný. Po většinu cesty jsem spala, případně zírala na maďarskou placku (rozumějte krajinu), protože knížku už jsem měla dočtenou a maďarským časopisům ani spolucestujícím nerozumím.

Szegedské nádraží ale bylo evidentně renovované, pěkné a čisté. On vůbec celý Szeged je docela pěkné a čisté město, někde jsem o něm četla, že je i nejzelenějším městem Maďarska. A možné to je.

Jako snad všude v zemi, i tady mají své lázně, ale především i svůj termální pramen. Na drobném náměstíčku pod pergolou vytéká voda z fontánky, u které je snad nepřetržitý provoz. Já se tam zastavila asi kolem druhé hodiny odpolední, na chvíli se tam posadila a v těch zhruba deseti minutách se tam vystřídalo pět lidí – s pet lahvemi i kanystry. Tahle voda v Szegedu prostě frčí! Samozřejmě i já jsem si do své uboze malé flašky natočila teplou, příjemně mineralizovanou vodu z podzemí :)

Co se ještě samotného Szegedu týče, tak ty hlavní zajímavé věci (památky) projedete v podstatě za chvilku – třeba za dopoledne.

Mají tu krásnou synagogu, akorát o ní musíte vědět, že tam je, protože je dobře schovaná a její okolí je zarostlé zelení. V sobotu je navíc bohužel zavřená, takže z téhle zajímavé stavby mám jen takové útržky.

Nicméně informační servis města je poměrně kvalitní, neboť už u nádraží najdete ceduli s největšími pamětihodnostmi (i v angličtině a němčině) a stejně tak ceduli najdete u každé z nich, takže i ta synagoga se dá nakonec docela v pohodě najít.

Moc pěkný je i místní votivní kostel, který je čtvrtý největší v Maďarsku, a okolní náměstí. Sice postrádá jakoukoliv zeleň, ale zrovna tady to naprosto vyzdvihuje duch místa a ta dlažba se sem prostě hodí (a hlavně je to hezká dlažba, nevypadá jak beton) Bohužel jsem celý den měla nějak podivně nastavený foťák, čehož jsem si nevšimla, a zrovna bylo místy moc pěkné počasí na focení – sem tam mrak a tak.. :)

Szegédi Dóm

kupole v Szegédi Dóm

Dóm tér

 Mají tu i nějaká ta náměstí, secesní domy, muzea, mosty přes Tisu a a tak :)

Klauzál tér - radniční náměstí

Móra Ferenc Múzeum

Belvárosi híd

Něco o samotném Paprika fesztivalu zase až příště :)

Wine Wednesday /Borszerda/

Už je skoro polovina října a tohle je druhý říjnový příspěvek. Mám jich v hlavě víc, ale tak trochu začínám nestíhat. A protože jsem přítel chronologie, vezmu to pěkně popořadě, takže začneme u 29. září. 

Už je to trochu delší dobu, co se konala tzv. "vinná středa" aneb Borszerda maďarsky či Wine Wednesday anglicky. Hrozně ráda bych vás seznámila s nějakým pozadím téhle akce, ale stránky má samozřejmě pouze maďarsky a google translator přeci jen není úplně přemocný nástroj. Budapest Tourism Office ale říká, že jde o jakési speciální tématické středy během roku (celkem 4) a gastronomickou soutěž. Přihlášené restaurace v rámci těchto vinných střed nabízí speciální několikachodová menu, v jehož rámci jsou podávána i různá vína. Tato vína se snad i dají v daném podniku v tento den koupit za poloviční cenu.

No a když jde o jídlo, to Ája obvykle zpozorní, takže s pomocí gtranslatoru prolezla pořádně menu restaurací a nakonec vybrala tu, kde menu bylo jedno z těch nejlevnějších, ale přitom vypadalo zajímavě. Zmobilizovala jsem jednu německou slečnu a vydaly jsme se společně na večeři, kde nám bylo servírováno tříchodové menu asi za 3 600 Huf.

Nerad fotím s bleskem tam, kde je kolem hodně lidí, takže fotky jsou pochybné a lehce mázlé, ale snad se mi podaří aspoň trochu zprostředkovat vám nevšední gastronomický zážitek :)

Do restaurace iF kávézo jsem dorazila asi o 15 minut dříve, než jsme byly domluvené s Rebeccou, tak jsem si pro začátek dala domácí limonádu s ovocem a se zázvorem. Zrovna tenhle obrázek toho moc neřekne, přesto  limonáda byla v podstatě luxusní - spousta malin a nějaké jahody. Zázvor jsem tam sice necítila, ale jinak limonáda chutnala příjemně ovocně a čerstvě.

Rebecca dorazila, my potrvrdily, že máme zájem o menu a za chvíli už se nám přinesl předkrm a víno. Nějak jsme se do jídla pustily obě tak rychle, že jsem úplně zapomněla, že jsem si jídlo chtěla vyfotit. Já jsem ostýchavá, ale má společnice se nebojí ničeho, takže když jsem se zmínila u rozjedeného předkrmu zmínila, že jsem to zapomněla vyfotit, Rebecca se zeptala lidí u vedlejšího stolu, kterým byl předkrm právě přinesen, zdali si to jídlo můžu vyfotit vcelku ;). Navíc jedna ze strávnic od vedlejšího stolu měla trochu jinou variantu, neboť asi neměla ráda kozí sýr, kdo ví. Ach ano, takže podával se: 

• Kozí camembert v popelu s borůvkovou omáčkou a ořechy v polníčku. (Původně mi do mailu psali, že v rozmarýnu, ale kdo ví, jak to mají s tou angličtinou :)
• víno: Sikhedyi Blue Franc from Don Simon cellar, Eger region  

Tomuhle jídlu se nedalo moc co vytknout, borůvková omáčka byla boží, sýr byl boží, toustíky příjemně opečené, na polníčku se nedá nic moc zkazit, ořechy byly opražené nejspíš s troškou cukru. No bájo :) Vinař nejsem, ale víno bylo vcelku průměrné. Neuchvátilo mě. Bylo červené :)

• Hlavní chod: Srnčí (nejspíš) pörkölt (jakože guláš :) s borůvkami (které tam nebyly vůbec cítit, jen sem tam bylo možné najít bobulku) a knedlíky (řekla bych, že něco jako karlovarské, zkrátka hodně housky).
• Víno: VIKARIUS from Vesztergombi Jozsef cellar, Szekszard region

I když zdobení guláše zeleným většinou moc nechápu (nevím, mně to prostě přijde divné :), tak rukola má aspoň svou mile výraznou chuť, takže jsem ji schroustala s chutí :) Gulášek byl výrazný a dobrý :) Víno bylo výrazné a červené ;) Nutno tedy říci, že nám hlavní jídlo přinesli docela brzy po předkrmu, takže to první víno jsme do sebe musely hopsnout docela rychle, možná to byl záměr, aby zákazníci byly na hlavní chod už trochu ovínění, i když to dle mého nebylo třeba :)

Dezert přinesli tak akorát, když nám slehla srnka a víno jsme měly dopité.

• Dezert: Švestkový dort s ořechovým marcipánem
• Víno: Szentgyorgyhegyi semi sweet Pinot Gris from Horvath cellar

Řekla bych, že hlavní hmotu dezertu tvořila smetana a želatina, pod ní byly švestky s trochou skořice, kousky ořechového marcipánu (i když si nejsem jistá, jestli to neměly být "oříšky marcipánu", ale kdo ví :) a úplně vespod tenoučký korpus. Dezert byl sladký tak akorát, ale nevím, jestli by se stal mým oblíbeným. Zajímavý ale rozhodně byl :) No a víno bílé, z celého večera asi nejlepší :)

No a to je vše, nesmím akorát zapomenout na to, že nám tam celý večer příjemně (opravdu příjemně!) hráli dva mladíci :)

My courses in Corvinus

První školní týden za mnou, tak mohu rychle zhodnotit, resp. podat základní informace o předmětech, které mám. Nevím, jestli tenhle článek bude zajímavý pro "normální" lidi, je více orientovaný na Zakáče a lidi, kteří vědí něco o tom, co studuji a jak studuji :)

Pondělí:

• Strategical Development in Areas in Budapest - na tento předmět máme chytře vypadajícího pána, který mi říkal, že se dobře zná  s hlavním architektem Prahy. Bude se nám snažit ukázat zajímavé rozvojové oblasti Budapešti nebo místa, kde už nějaká obnova či přeměna proběhla. V mnohých případech se jedná o brownfields - tedy bývalá nádraží, továrny ap. Zároveň jedním z našich úkolů bude porovnání nějaké strategie města, ve kterém žijeme/studujeme, se strategií Budapešti z nějakého pohledu (např. výstavba metra, rehabilitace městské části, brownfields, vývoj nábřeží...). Začátek týdne byl zkrátka slibný, uvidíme, jak se to vyvine.

• Processing Aerial Photographs and Satellite Images in Landscape Architecture with Erdas Imagine Software - tak tohle je jediný předmět se šíleným názvem, ke kterému vám nic neřeknu, protože první hodinu budeme mít až příští týden. A dle všeho možná bude probíhat vůbec úplně pochybně :)

Úterý:

• Hungarian Language and Culture - tak o tomhle jsem něco už napsala v tomto článku. Nutno tedy dodat, že pan učitel zná krtečka, který říká Ahooj :)

• Rural Development and Rural Landscape Design - Zatím jsme obdrželi jen teoretickou hodinu se stručnou historií Maďarska a důležitými znaky maďarské krajiny (třeba, že největší podíl zastupuje orná půda - 48,4% a lesy - 20,4% a že jsou tu stepi, jezera, jeskyně ap.). Součástí ukončení předmětu ale bude i nějaký návrh nebo prostě nějaká praktická práce, součástí níž bude nějaký outdoor workshop kdesi ve venkovské krajině Maďarska.

• Landscape Planning in the European Uninon - zde nás čeká nejspíš suchá teorie a jako součást ukončení prezentace krajinného plánování ve vlastní zemi.

• Natural Geometrics - předmět, od kterého příliš nevím, co očekávat. Zatím jsme si povídali o platónských tělesech, ukazovali si nějakou architekturu, která se inspirovala krystaly nerostů, které jsme při hodině také kreslili. Za úkol jsme si vybrali nějaké rozložené platónské těleso a máme ho nakreslit v terénu (ten úkol má tedy tři části a je trochu složitější, ale pro hrubou představu to snad stačí :).

Středa:

• Contemporary Hungarian Architecture - tak o tomto předmětu fakt netuším, co si myslet ;) Máme na něj nějakou architektu, která je asi docela chytrá (magistr v Austrálii, doktorát ve Francii, německy asi umí taky :), ale vypadá trochu jak když spadla z jahody a protáhla nám takovou podivně nesourodou přednášku obsahující maďarskou historii obecnou a vývoj maďarské architektury o 45 minut ;). Ráda by se s nám podívala do Pécsi a Györu, ideální prý i do Vídně, ale jsou to spíš takové dobrovolné exkurze, které budou nejspíš někdy o víkendu, takže účast jen pokud budeme mít chuť a peníze ;)

Čtvrtek:

• Freehand Drawing 3 - něco málo jsem už zmínila na fb, ale pro úplnost ještě jednou a lépe :) Vyučující říkala, že v FD 1 se učí kreslit krychle a tělesa, takže nic extra zábavného, ale řekla bych, že užitečné to být určitě může (já třeba nikdy v podstatě žádnou pořádnou výtvarnou průpravou neprošla, takže by se mi tohle asi hodilo víc než kreslení pet lahví v prváku). Nicméně ve FD 3 jsou už jenom machři (a erasmus studenti ;), tak tam se dělají složitější (a zajímavější věci). Kreslí se tedy na podivný formát - taková menší A3, ale dostali jsme (nebo spíš si budeme muset koupit :) takový seskládaný paklík papírů různých gramáží a trochu i barev, ale zase na druhou stranu se prý bude hodně kreslit venku a tohle je fajn formát, na který kreslit i ve stoje (a prý budeme dost často kreslit venku - v arboretu, na hradě a tak..). A nekreslí se celé tři hodiny to samé, ale cviko obsahuje několik úkolů - nebo aspoň teď ve čtvrtek to tak bylo. 
• První byl "blind drawing" - koukáte na strom a kreslíte, aniž byste se podívali na papír.
• Dalším úkolem bylo opět kreslení stromu (jsme landscape architect, néé? ;), ale tohle cvičení probíhalo ve skupinách, kdy jsme se měli po 15 minutách kreslení ve skupině vyměnit - tzn. své papíry jsme nechali na místě, ze kterého jsme kreslili, a šli si čmárat do výkresu někoho jiného. To se opakovalo ještě jednou.
• Posledním úkolem byla černobílá kresba - vyberete si někde něco - třeba skupinu keřů a strom a cestu a cokoliv ;) a kreslíte jen černým fixem v plochách (a nebo malujete?), takže se výsledný obraz pak skládá jen z černých fleků.

Pátek:

• Open Space Design in Daily Practice - o kreslení jsem se rozepsala, tak tohle zkusím shrnout stručněji :) Během semestru budeme muset odevzdat 6 návrhů, na každý z nich budeme mít 2 týdny. Bude se jednat o menší městské prostory a důraz je kladen na kresbu rukou. Prostě když dostanete zakázku, tak abyste byli schopní klientovi v krátkém čase něco rychle skicnout a ne, že se s tím budete tři měsíce patlat s jednou věcí v počítači (jako já teď tři týdny s jednou zahradou :o)) nebo naprosto jakkoliv. Myslím, že tohle je něco, co u nás chybí - navrhnout během semestru mnohem víc věcí, i když ne do takových detailů, jenom aby člověk nějak získal nějakou "rychlopraxi" a šmrnc. Nebo nevím, jak to říct. (Když jsem byla v Praze na praxi, tak mi bylo řečeno, že studie zahrady zabere většinou tak tři dny - mně dali víc času, ale dalo by se s tím asi souhlasit, když se člověk trochu zajede.)

Tak toť vše, uvidíme, jak to půjde další týdny :)