Žabí park

Venku se dnes udělalo hezky a mně už se nechtělo sedět doma, tak jsem si řekla, že vezmu foťák a půjdu se projít do nedalekého parku. Já mu říkám „žabí park“, protože je v něm rybník, kde loni v červnu úplně neuvěřitelně kuňkaly a kvákaly žáby. Když jsem vyšla z domu, zjistila jsem, že se hrozně oteplilo, tak jsem se zase vrátila a trochu se převlékla. Hrozně mě to potěšilo a začala jsem si nadávat, že jsem nešla ven dřív než v podvečer, protože v bytě je opravdu docela chladno.

Mohla jsem jít po hlavní silnici, ve které bydlím, a k parku  bych došla, ale nějak jsem si říkala, že bych to vezmu vedlejšími uličkami, abych zjistila, jak tady takové ulice vypadají. Obecně mi přijde, že je v Budapešti hodně zeleně (ostatně, někde jsem i zahlédla, že se tím Budapešť hodně chlubí – něco jako „jedno z nejzelenějších měst v Evropě“ – oni jsou Maďaři vůbec hrdí na spoustu věcí, ale o tom třeba někdy příště).

Jak jsem se blížila k parku, byla stále více a více slyšet nějaká hudba. Jakmile jsem tam dorazila, bylo evidentní, že se zde něco děje. Mohla jsem si poslechnout maďarský pop a všude kolem pódia a i trošku dál v parku byla spousta stánků. Z části z nich mi přišlo, že se zde koná nějaký den zdraví nebo alespoň něco v tom smyslu, protože stánky nabízely přírodní kosmetiku, přístroj pro thaiskou masáž, fotku vaší aury a další podobné věci.

Samozřejmě nechyběly ani stánky s jídlem. No já narazila na stánek, který byl napůl čokoládový a napůl  medový a já se prostě neubránila koupi. Než jsem vůbec na procházku vyrazila, přemýšlela jsem, jestli si s sebou mám vůbec brát peníze. No nakonec jsem si je vzala a to byla možná chyba, protože jsem koupila několik spešl čokolád, které bych ráda zařadila do ochutnávky na blogu, který jsem zmínila v úvodníku (Mlsní jazykové) a jenž se snad začne pomalu rozjíždět co nevidět. Uvidíme tedy, jak moc spešl tyto čokolády budou, ale abych vás navnadila, tak jsou to dvě malé tabulky čokolád po 53 a 70% kakaa a dvě čokolády v tyčce „Café noir“ a „Noix de coco“. Jedná se o belgické čokolády, nebyly levné, tak snad budou stát za to :)

Co se medu týče, tak u něj byl neuvěřitelně vtipný mladík, který tančil do rytmů rozléhající se hudby a ač jeho angličtina byla spíš podprůměrná, byl neuvěřitelně ochotný a snažil se mi vše říct a dal mi ochutnat spoustu medů. Vzhledem k tomu, že jsem si med někdy někde chtěla koupit tak jako tak, tak jsem si nakonec vybrala jeden, u kterého mi nebyl schopen říci, jaký je, protože prostě nevěděl, jak mi to říct v angličtině, a ještě jsem si koupila malou skleničku pohankového medu, který příšerně smrdí, ale vážně moc mi chutná. Má takovou neobvyklou výraznou chuť. U tohoto medu také nevěděl, jak mi ho anglicky popsat, ale maďarsky se pohanka evidentně řekne pohanka (a doufám, že to není něco jiného :)), tak jsem se mu snažila vysvětlit, že vím, co to znamená, i když na mě trochu zmateně koukal :) Dále stánek nabízel různé ořechy v medu, med s ovocem a květinami (opravdu zajímavá a silná vůně!), med s čokoládou (ten mi vůbec nechutnal) a další jednodruhové a vícedruhové medy.

Nakonec jsem se šla ještě projít parkem, pozorovala chvíli procházející se lidi, mladíka s dívkou, jak zápasí s cukrovou vatou, kluky dovádějící na kolech, lidi odpočívající na lavičkách... Vždycky mě udiví, jak krásné mají v Budapešti letničkové záhony – jsou v každém, byť sebemenším parku. Jsem unavená českými afrikánovými záhony, tady jsou mnohem více druhově bohaté a najdete tu nejrůznější a krásné kombinace rostlin. Možná kdybych tu byla už nějakou dobu, byla bych stejně unavená z častého použití celosie jako z našich afrikánů, ale ona je prostě tak krásná a neobvyklá a má úžasně zářivé barvy, že bych se na ní mohla dívat pořád (dokonce při použití s afrikány :). Samozřejmě určitý vliv na to, že se tu letničkám tak daří, bude mít i mírnější klima, než je u nás, ale i tak by se zde mohla česká města učit.

Do tohoto parku ještě párkrát zajdu :)