V sobotu mi v osm zvoní budík – je čas na ulovení nějaké té snídaně, sbalení a čekání na Noémi – snad v těch devět přijde. Noc v hostelu byla nic moc. Do dvanáctilůžkové noclehárny v noci pořád někdo chodil (asi se vraceli z té „hostel party“, na kterou jsem vskutku neměla sílu jít), navíc jsem spala na palandě nahoře a na to už jsem prostě asi moc stará.
V devět Noémi skutečně přišla (nebo tedy lehce po deváté) a vydali jsme se do bytu jejích kmotrů – krásný renovovaný byt, ve kterém nikdo nebydlí, úplně jsem tedy nepochopila proč, ale whatever – a pak nás čekala prohlídla prvního bytu, z kterého teď offline píšu tyto řádky, ale zítra už tu snad bude internet, jéééj :). Chození po bytech není moc napínavé vyprávění, protože jsme se byly podívat na dva a ještě jsem Noémi dala kontakt na jednu holku, co mi psala, ale jednak ten byt je docela daleko od školy a jednak Noémi říkala, že ta holka na druhém konci nebyla úplně příjemná, tak jsme se tam nakonec podívat ani nejely.
Co jsme se byly podívat na ten druhý byt, tak se mě po cestě Noémi ptala, jestli to na mě není už moc daleko. Tak jsem jí říkala, že uvidím, jak bude vypadat a pak zjistím, jak moc daleko je. A věřte, že ten byl sakra daleko! A když jsme jely nazpátek, tak byl ještě dál, protože autobus, ani tramvaj ne a ne jet a že by na sebe navazovali, to se také říct nedá. Na výběr jsem měla menší a větší pokoj. Menší byl malý pokojík se starým nábytkem, ale ušel. Ale ten velký, to byla hrůza a děs. Ono v něm tedy skoro nic nebylo, ale byla tam jedna taková obrovská rohová sedačka, ke které jsem odmítala jít blíž – naprosto nechápu, jak jí tam majitelka může nechávat, když ten pokoj chce pronajmout. Navíc v bytě není internet, což naší pomyslnou vzdálenost ještě násobí.
Tak jsem se tedy rozhodla pro první byt – Noémi zavolala majitelce, já strávila ještě jednu noc u Noémi a v neděli po šesté večer jsem se mohla nastěhovat – jééééj! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat