Dušičky

Nejsem člověk, co chodí na Dušičky na hřbitov, asi hlavně proto, že většinou jsou zemřelí příbuzní dost daleko. A asi mě nikdy nenapadlo jít na Dušičky prostě na nějaký hřbitov jen tak. Až do včerejška. 

V Maďarsku totiž mají 1.listopadu státní svátek, takže si člověk lépe uvědomí, že se něco děje. A když už jsem v cizí zemi, tak by se mělo vyzkoušet všechno :) Tak jsem vzala foťák, stativ, spolužačku a vyrazily jsme na největší (nebo aspoň nejslavnější) budapešťský hřbitov Kerepesi temetö, kde je pochována spousta slavných lidí.

Dorazily jsme asi v půl páté, takže se už docela rychle šeřilo. Nebyla tedy moc šance si prohlédnout hřbitovní stavby (prý jedinečné) - ano, nějaké jsme viděly a vypadaly dobře, takže možná to zkusím ještě někdy za světla :) Normálně se hřbitov zavírá v pět (v listopadu), ale díky svátku bylo otevřeno mnohem déle, na což jsem také spoléhala, jinak by bylo poněkud nerozumné jít tam na půl pátou.

S Jaanou jsme fotily jak šílené, ona se svým kompaktíkem, já se stativem a lidi si asi myslely, že když tam tak urputně cvakáme, že víme co, takže na nás asi tři lidé zkoušeli mluvit maďarsky. Bohužel pro ně jsem jim vždy řekla, že nemluvím maďarsky - jedna slečna to tedy zkusila po anglicku, ale nevím, jak zjistila, že bych mohla vědět, co je to za pomník, když ani nemluvím maďarsky :)

Setmělo se dost brzy a protože se normálně hřbitov před setměním zavírá, neviděly jsme brzy ani na krok. Jen jsme šly za světýlkama, která svítila na různých místech. Po nějaké době jsem byla docela dezorientovaná, takže nemám nejmenší ponětí, jak jsou vlastně jednotlivé sekce hřbitova situované. Musím říct, že mě bavilo hrát si tam s foťákem a chodit za světýlkama, takže příští rok v Čechách znovu? :)

Další fotky: http://picasaweb.google.cz/xvoracko/101101_KerepesiTemeto#