Tak jsem tedy nasedla do té tramvaje, do které jsem omylem nasedla minule, protože ta mě měla dovézt pod hrad, kde se festival konal. Ovšem jaké bylo mé další překvapení – tramvaj mě zavezla pod hrad, ale z trochu jiné strany, než jsem očekávala. Na nábřeží byly jakési uzávěry a nakonec jsem si uvědomila, že jsem zaslechla něco o tom, že se tento víkend má konat nějaký maraton. No neztratila jsem se, nakonec i festival jsem našla.
U pokladny jsem zaplatila jednodenní vstupné za 2 300 HUF a dostala jsem degustační skleničku, plátěný sáček na její nošení, a náramek opravňující ke vstupu.
V areálu festivalu bylo nutné si v infostánku koupit degustační kupony – jeden za 100 HUF. To bylo jediné možné v areálu a bylo možné za něj dostat degustační vzorky (obvykle 2-5 kuponů, ale některá dražší vína i více) a různá jídla (ta rozhodně nešla pod 10 kuponů, takže jsem žádné opravdu nezkoušela).
Už na první pohled bylo v areálu stánků s nejrůznějšími víny víc než dost a to jsem ještě nevěděla, kde všude se ještě nalézají. Byla jsem naprosto ztracená, protože nejsem zas takový vinný znalec a vůbec jsem netušila, kde začít. Tak jsem se začala prostě jen tak procházet a připadala jsem si lehce zoufale a nemožně a říkala jsem si, co tam vůbec dělám, když tomu nerozumím. Pokukovala jsem po stáncích a můj pohled zachytila jakási paní, která na mě hned začala anglicky.
Tož ochutnala jsem u ní, nabídla mi nějaký Furmint z Tokaje, ale abych pravdu řekla, nebylo to úplně to nejlepší, co jsem kdy pila, no ale ani to nejhorší, to přijde později :o).
Po té, co jsem prošla další část, jsem chtěla být vtipná, což se mi vůbec nepodařilo. Přišla jsem k nějakém stánku, kde jsem slyšela, že paní mluví s ochutnávači anglicky (anglicky tam mluvilo docela hodně vystavujících, což bylo příjemné, také na festivalu bylo opravdu hodně cizinců) a prohodila něco ve smyslu: „netuším, co ochutnat, tak jsem si vybrala vás, protože máte hezké lahve.“ – No já vím, nic moc :o) Ostatně ani ty lahve nebyly nic extra, ale prostě jsem to chtěla na někoho použít :) Víno (bílé) bylo plus mínus docela dobré, spíš takové průměrnější.
Do třetice všeho dobrého, ale určitě ne tentokrát, fuj! Narazila jsem na stánek s ovocnými víny. Naprosto netuším z jakého důvodu, ale zkusila jsem malinové. Napila jsem se jednou, napila jsem se dvakrát, ještě i potřetí a pak šlo víno do kytiček ;) Resp. už předtím jsem viděla nějaké lidi vylévat víno do trávníku, tak nejdřív jsem se ostýchala, ale pak jsem se rozhodla, že to malinové si nic jiného nezaslouží. A takové pěkné záhony tam mají:
Řekla jsem si, že si koupím ještě dalších deset kuponů, takže poslední tři jsem cestou k infostánku dala za čerstvý vinný mošt – ňamí! (Nj, bohužel jsem pak zjistila, že jinde ho měli i za 1 kupon, ale což). Když jsem se vybavila dalšími lístky, řekla jsem si, že si dám něco lepšího než ty patoky za dva tři kupony. Už chvíli jsem se sháněla po temně žlutém vínu, které jsem viděla ve sklenkách kolemjdoucích – ta barva mě prostě dostala! A našla jsem. Přišla jsem k nějakému stánku, kde měli těch tmavožlutých lahví víc vedle sebe.
Z pána jsem dostala, že to jsou sladká vína a on mi prakticky vnutil nějaké z roku 91 – mělo nejtmavší barvu – za 5 kuponů. A bylo boží! Upozorňuji, že ve vinařském názvosloví se fakt nevyznám (i když jsem se párkrát už snažila se v tom zorientovat, ale marně :), ale tipla bych, že tohle bylo spíš takové dezertní víno, nebo likérové nebo tak něco – těžší, velmi sladké, velmi výrazné. Prostě takové to víno, na které dostávám chuť po obědě :)
Neřekla bych, že se to k tomu hodí, ale ještě jsem si koupila u lahůdkářského stánku za dalších pět kuponů pyramidu z měkkého kozího sýra obalenou v popelu a plátek paštiky s portským – obojí výborné!
A všechno jsem si to vzala na hradby, dívala se na zamlženou Pešť a vychutnávala!
Celou dobu jsem si říkala, že to zakončím nějakým červeným vínem, tak jsem si koupila ještě dalších 5 kuponů, ale nemohla jsem moc najít žádný stánek, který by mě nějakým způsobem zaujal. Nakonec jsme našla – vína z Transylvánie. Tak jsem se opět zasnažila být vtipná, přišla k týpkovi a povídám mu, že bych ráda utratila svých posledních pět kuponů za nějaké fajné červené. Tak mi vybral nějaký vzorek za požadovanou cenu, už si ani moc nepamatuji, co mi řekl (snad, že se to víno jmenuje „černá žena“ nebo co..?) a...
...a tohle víno za 5! kuponů jsem také nějak nemohla vypít :( Nebylo úplně špatné, to ne. Ale mělo opravdu hodně tříslovin a prostě mi nepřišlo natolik dobré, abych už po nějakých 4 dcl různých vín tohle dopila.
Celkově jsem ale nakonec ráda, že jsem šla, i když by to určitě byla větší zábava (a více vzorků k ochutnání :) s někým dalším (tedy já přesně vím s kým – no to je jen takové malé postesknutí :)
2 komentáře:
Fotky jsou boží a díky textu úplně cítím všechna ta vína na jazyku. Díky!
Tak to je mi tě v případě toho malinového trošku i líto :) A to ta paní ještě dolila láhev a posunkovala "počkejte, počkejte, ještě vám naliji". Tak jsem čekala, aby otevřela další a stejně to víno přišlo nazmar. Až doma jsem zjistila, že na té degustační skleničce je ryska pro vzorky a toho malinového vína (no i toho červeného transylvánského na závěr) jsem dostala minimálně dvakrát víc, než ryska ukazovala. Tak nevím, jestli z toho vyplývá: když uvidíte, že nalévají velké vzorky, vyhněte se jim :o)
Okomentovat